Vzpomínka: Čas sněhových závějí

Jó zima za mého dětství...Vzpomínám na velkou bolest rozehřívaných prstů pod studenou vodou u umyvadla v družině : Byli jsme venku,pletené rukavice se brzy namočily,my nedbali,házeli jsme po sobě koulemi a váleli se ve sněhu,přes napomínání družinářky.Pak ale nastalo to rozmrazování,než jsme mohli jít na oběd...Tehdy v 60. letech jsme nosili tzv. šponovky,pod tím punčocháče (hladce-obrace),doma pletené vlněné ponožky a boty- křusky (byly podobné kanadám),s okovanými podrážkami. K tomu kabát-plyšák,na který se lepil sníh,a pletenou čepici....Když mi koncem zimy začaly být boty malé,musela jsem bohužel vydržet,neměli jsme tolik peněz a nové boty se koupily až další zimu....Ty zmrzlé nohy cítím ještě dnes....I takové bývaly zimy.

Danielo,to je moc krásná vzpomínka. Děkuju.

Mám slzy v očích. Díky, Danielo.

Moc vám všem děkuji za souznění. Prožili jsme hezké chvíle a já z nich čerpám hodně energie pro dny příští.

Je dobře, můžeme-li vzpomínat na něco pěkného. A je dobře, že se vy, s námi čtenáři, o příjemné vzpomínky podělíte.

To všechno odvál čas a zůstaly jen ty vzpomínky, pevně uzamčené v srdci, drahé a jedinečné. I já si své vzpomínky hýčkám.

Krásně jste vyvolala vzpomínky časem zaváté ...

Nádherná vzpomínka. Mění se klima, mění se společnost, žijeme v jiném světě a nelze říci, že v lepším. Proto se občas rádi ohlédneme zpět.

Kouzelné vypravování, tak nějak to tenkrát bývalo všude, ale i uprostřed Plzně jsme nacházeli místa ke sněhové zábavě, v neděli se šlo bruslit na "zimák" a podobně. Sáně jsme táhli přes kus města tam, kde to jen svištělo. Děkuji Danielo za vzpomínku i pěkné dobové fotky.

Krásná vzpomínka na dětství doplněná "historickými" fotografiemi. Mamimka byla krásná žena a tatínek obdivuhodný sportovec.