Moje velké rozhodnutí: přihláška do domova s pečovatelskou službou

Řeším stejné dilema, ale mám stále zodpovědnost za Čikinu a tak se snažím natolik závažné rozhodnutí posouvat, posouvat a posouvat. Věřím, že jsou zde, ve virtuální realitě senioři citově vázáni na bytosti na nich závislé a mají stejné problémy vybrat to nejlepší pro sebe i své milované. Evi, Bertík tě bude každou další cestu, kterou si zvolíš, doprovázet. Možná zde v dalších příspěvcích najdeme návod, pomoc, nabídnutou ruku při řešení tak zásadních životních krocích.

Evi, moc ti přeji, ať tuhle službu ještě dlouho nepotřebuješ. Ty víš, co děláš. A také je dobře, že jsi nám sem napsala článek i s nádhernými fotkami. Na video se jdu kouknout, také mi nejde otevřít :-)

Paní Evo, díky za zajínavý článek. Určitě je dobře, že jste se rozhodla podle svého rozumu. Také bych nechtěla být závislá ba synovi až do smrti, člověk musí přemýšlet dopředu, aby ho to moc nezaskočilo. ☺

Paní Evo jste skvělá, dokážete objektivně přemýšlet a učinit závěr. Mám to zatím podobně, i když je mi teprve 61 roků a už hledám, zvláště vzhledem ke zdravotnímu stavu. Mnozí se mi diví, nechtějí opustit své mnohdy předražené nájmy či velké domy, kde zůstali sami. I mně syn s báječnou snachou navrhl, že až to bude třeba, mohu/můžeme s manželem k nim. Nikdy, mám v péči maminku, již 9 roků, je vlastně v pohodě, ale domnívá se, že veškerý čas je nutno věnovat jen jí. Má pečovatelkum protože jsme to již fyzicky nezvládali, uklízet dva byty v domě, denně nemít naprosto žádné soukromí, málem mne to stálo dobré manželství, když se ukázalo, že maminka se sice do očí usmívá, ale za zády pomlouvá a vymýšlí si. Stejně, jako to dělala i mladší před tím, když bydlela v rd s bratrem. Dnes už chápu, že bratr občas zuřil a občas byl psychicky hotový z těch pomluv. Nechci, aby to vyznělo zle, prostě jaká byla celý život (milovala jen a jen nás s bratrem a sebe, ani tatínka zlatého si nevážila) , takový samozřejmě zůstala. Stáří není výsada ani zásluha. Naše pečovatelka říká, že nezná rodinu, kde by se tak starali a tak byli pomlouvaní. Brali jsme maminku na dovolené, do nedávna jsem ji vozila na kosmetiku, obědy, výlety a přesto málo.. nechci , kdyby se mi změnila psychika a byla jí podobná, aby měl syn s rodinou podobné myšlenky a starosti, nechci jim ubrat jejich soukromí, jejich život. Jsem nejraději, když přijedou sami od sebe a rádi, pomůžou sami od sebe a rádi a tak by to mělo být. Takže vidím, že nejvyšší čas začít hledat dobré zařízení a podat přihlášku . Vlastně děkuji za inspiraci !

Evi, udělala jsi velmi dobře, máš to promyšlené. Zatím to nepotřebuješ a přeji ti, aby to tak ještě dlouho zůstalo. Každý by měl rozumně a v předstihu o svém životě uvažovat.

Evo, díky za krásné fotky. Protože se na Domovy s pečovatelskou službou dlouho čeká, tak se nedivím, že už jsi se přihlásila. Můžeš čekat i 10 let. Já mám kamarádku, která je ve svém bytě ještě v 93 letech a zvládá to s pomocí sociálních služeb Životem 90. Je pohyblivá, je schopná si uvařit a uklidit. Nedávno mě překvapila, že denně luxuje byt.

Krásné zimní scenérie. Evo, já se do takového zařízení moc neženu. I když v Litoměřicích jsou dva velké domovy i hospic. Nejsem sice zdravotně úplně fit, ale zatím vše zvládám, i pejska. Hlavně, abys byla spokojená.

Ta paní udělala SUPER rozhodnutí. Přeji ,aby to nebylo ještě hooodně dlouho potřeba.

Paní Halátová, Vy to chápat nemusíte. Ostatní kteří TU ŽENU znají jistě chápou. Víme díky dlouholetému přátelství zde na íčku o sobě hodně a s každou radostí, trápením i životním rozhodnutím se zde rádi svěřujeme..Nenapsala jsem zde nic, co by nemohla číst i širší internetová veřejnost. naopak, pro někoho by to mohl být i odrazový můstek do budoucna....

Paní Hano Ř., děkuji Vám. Popsala jste to opravdu velmi výstižně. je na každém, pro co se rozhodne. Hanko Š., neváhej a řeš. Ono to není vyřízené obratem a léta a obtíže přibývají.