Tenhle příběh se stal našemu kamarádovi Karlovi. Byl tehdy "slaměný vdovec", žena v lázních, děti na prázdninovém táboře, a tak ho dobří známí pozvali na nedělní oběd. Pepa s Marií bydleli v hezkém domku se zahrádkou na kraji Prahy a Karel se docela těšil jak si s nimi popovídá, jak posedí a popijí, prostě vypadalo to na pěkný den.
Ještě se Karel zmínil, že Pepa byl sice dobrák od kosti a nezkazil žádnou legraci, ale děsný vztekloun. A Marie zase neskutečný kliďas. A tak když Karel dorazil, chlapi chvíli klábosili na zahrádce a už je Marie
volala ať jdou, že polévka je na stole. Sotva zasedli, Pepa se pustil do polévky a v tom se to stalo - scéna jako z filmu. Pepa zařval jako tur "horká", popadl talíř s polévkou a šup s ním z okna. Karel strnul, vidina krásného odpoledne se rychle rozplynula a teď čekal, co na to Marie. Ale ona nic. S úsměvem naložila na talíř vepřo, knedlo, zelo, které vonělo celým domkem, s úsměvem talíř postavila před Pepu a jakmile on už bral příbor do rukou, ona řekla: "jé promiň, já zapomněla,že dnes obědváš na
zahrádce" a talíř ze stolu zase vzala a šup s ním z okna.
Karel byl na mrtvici, ihned mu byla jasné, že Pepa Marii zabije a jen nevěděl, jak se vlastně má sám zachovat. Nejdříve to vypadalo, že Pepu schvátil infarkt, ale za chvíli se rozesmál, až to začalo trochu připomínat šílenství. Nakonec se uklidnil, oběd se začal podávat znovu, teď už v pohodě a ten den se přece jen vydařil. A jejich Alík měl tu neděli neskutečnou hostinu, na kterou určitě dlouho nezapomněl.
Moc jsme to sice Karlovi nevěřili, ale on se dušoval, že je to pravda pravdoucí.