Úsměvné legrácky zpestřují náš život, někdy

Zdeničko tak závist a ubližování někomu, moc vtipné opravdu není.

Vzpomínám na příhodu asi ze sedmé nebo osmé třídy. Tehdy jsme v zimě nosili do školy různé typy bot, které byly k dostání. Jedna spolužačka však po vánocích přišla v kozačkách. V takových těch prvních u nás, z nějakého plastu či z čeho, a byla za hvězdu. Když jsme šli po škole domů, našla je ve školním botníku přibité na prkénku. Tehdy jsme se moc nasmáli (kromě ní), ale dnes mi to tak veselé nepřipadá. Kdo je přitloukl se nezjistilo.

Sama ze sebe si dělám legraci velice často, ale nesnáším, když si někdo dělá zlou legraci z někoho jiného.