Patnáct let a dost. To je doba trvání českých manželství

Jestli to nebude tím, že je již delší dobu trend žít "na psí knížku". To se pak nemusí o rozvod žádat a rozchody takovýchto vztahů (i dlouhodobých) nejsou ve statistikách uvedeny. Navíc všude se píše, že se o vztah musí pečovat, ale nikde není napsáno jak - já vím, že každý musí sám, podle vlastností, zálib a představ partnera a těch svých.

Je to individuální. Důležité je pokud chcete s tím druhým vstávat a ráno, pokud nezlobí ho pohladit, cítit jeho vůni nebo si ji jen týden nebo měsíc připomínat. Pokud mu chcete věnovat péči, prát a vařit a on přispívat na domácnost a vozit vás na nákupy a provádět drobné opravy v domácnosti, tak to má smysl. Pokud chcete být sama/sám zažívat s partnerem jen to "příjemné" a být svobodný/svobodná, tak buďte singl. V ženských časopisech to mnohdy vychvalují. Co se týče mě, tak chci cítit a mít doma ženu, protože nám otvíráte oči, je mnoho krásy ke které jsme my muži slepí.

Clanek srovnava ruzne doby. Za prvni republiky bylo podle dostupnych zdroju a dobovych zakonu pro zenu temer nemozne dosahnout rozvodu - "patrila" manzelovi. Rovnopravnost v tomto ohledu prinesli az komuniste, spolu se "zvyhodnenim" zen s prihlednutim k jejich nezanedbatelne roli v peci o deti. Takze je celkem logicke, ze zatimco 1930 se temer nikdo nerozvadel (taky proc, muz byl spokojeny, pripadne nespokojena zena nezmohla nic), za komunistu uz v pripade rozvodu bylo o zenu postarano (soudem narizene alimenty atd), no a dnes to je uplne jina situace. Dnes se ma kazdy podle zasluh (je li rodicem muz/zena nehraje roli).

Manželství, to je sázka na neomylnost srdce ! Vydrželi jsme to s manželkou do její smrti, 52 let.Není to o ničem jiném, než o vzájemné toleranci.

Ano, manželství je především o toleranci. Ale musí být oboustranná. Sama jsem z rozvedeného manželství. Na ZŠ jsem byla jediná a spolužáci se mi posímívali. Dodnes to ve mně zůstalo. Maminka byla celý život sama, otec se oženil ještě 2x. já se vdávala po krátké známosti a naše manželství trvá 51 let

Manželství je jako sázka do loterie. Musí ale vyhrát oba dva. Zachovat si svoje přátele, svoje koníčky. Je důležitá tolerance, taky sranda musí být. Za tři měsíce oslavíme zlatou svatbu, tak snad o tom už něco vím.

Taky se mi líbí příspěvek Milana Pepa. Taky jsme bez dvou let padesát let spolu. Vztah je o toleranci. Taky jsme se hádali o maličkostech, o důležitých věcech nikdy ne. Kdo hledá ideálního partnera, zůstává většinou sám. A ani jeden si neumíme představit, že tady zůstaneme jednou jeden bez druhého.

Statistika je někdy kouzlení s čísly. Ukazatelů rozvodovosti je celá řada, nejvíce vypovídajícím pro sledování vývoje v čase, popř. pro mezinárodní srovnání, pokud existují data, je úhrnná rozvodovost. Vyjadřuje úroveň rozvodovosti manželství, neboli jaký podíl původně uzavřených manželství se rozvede. Dává tedy do poměru rozvody ke sňatkům, ze kterých pocházejí. Dalším demografickým ukazatelem je míra rozvodovosti manželství. Vztahuje počet rozvodů v daném kalendářním roce k počtu existujících manželství, který je v praxi nahrazován počtem vdaných žen k 1. červenci daného roku. Někdy se používá také index rozvodovosti, který dává do poměru počet rozvodů v daném roce k počtu uzavřených sňatků. Od něj se však postupně ustupuje, neboť často bývá mylně interpretován jako podíl manželství končících rozvodem. Na tuto otázku však vůbec neodpovídá. Ti, kteří v daném roce uzavřeli sňatek, se časem možná rozvedou. Naopak ti, kteří se rozvedli, vstupovali do manželství už v uplynulých letech. Zdroj: web ČSÚ. O kterou číselnou hodnotu tedy nakonec jde? ....... Paní Halátová, váš příspěvek je velmi přesný i vtipný (ovdovění vlastní rukou).

Srovnávat počet rozvodů v roce 1930 s počtem rozvodů v současné době? To je snad nesrovnatelné. Jistěže se ženy nemohly v roce 1930 rozvádět. Byly na mužích finančně i společensky závislé. Babička z otcovy strany, která se vdávala ve svých 20 letech v roce 1921 a neměla s dědou život právě ideální a už vůbec ne romantický, ta říkala mé matce, která si na muže (syna babičky) neustále stěžovala: Bije ťa? Nebije. Dává ti peníze? Dává. Pije? Tož, trochu. Kúří? No tož kúří. Chlapi kúřijú. Babička a děda byli z Moravského Slovácka. Babička měla v kuchyni takový vyšívaný závěs a na něm bylo vyšito: Modli se a pracuj, tiše snášej boly a naději netrať, ať přijde cokoliv. Vydrželi spolu s dědou celý život, děda zemřel v roce 1969 a babička tři roky po něm. Bude tak někdo dnes přetrvávat v manželství? Ženy jsou samostatné, vzdělané, mnohdy mají vyšší výdělek než jejich manžel. Taková žena nebude snášet nějakou nadřazenost muže. Já jsem byla vdaná 16 let. Manžel zemřel. Vždy jsem říkala, že nebudu rozvedená paní, že budu jen vdova, i kdyby to mělo být vlastní rukou. Další vztah, takový, že bych s někým sdílela lože a společnou domácnost, to jsem odmítla. Ale zase platí to přísloví, že "každá liška chválí svůj ocas".

Není kostelíčka, kde by nebylo kázaníčka. Letos budeme s manželem spolu 49 let. Něco o manželském soužití, troufám si říct, vím. Nikdy jsem nebyla přesvědčená, že by manželé měli spolu být za každou cenu až do smrti, jen aby zachovali zdání slušné rodiny. Líbí se mi příspěvek *Milan Pepo 15:13*.