Tchyně zestárla a potřebuje pomoc. Mnohé snachy neví, co si počít

Na svoji tchýni mám jen ty nejlepší vzpomínky. Byla milá, laskavá, obětavá. Měla jsem s ní lepší vztah než s vlastní mámou...

Jinak úžasně zareagovala v rozhovoru jedna známá na postesknutí svojí kolegyně. Tato zvažovala, že by zůstala doma a starala se o tchýni. Známá to své kolegyni řekla poměrně výstižně. Je to snad tvoje máma? Není. Je to tvá tchyně a má vlastního syna a vlastní dceru. Tak se do toho nemontuj. Nech to na nich. Nebo si snad myslíš, že to ti dva ocení? Určitě ne. Třeba v tom budou hledat něco, na co ani nemyslíš. Třeba že se ti nechce chodit do práce a chceš disponovat jejím důchodem a penězi za péči. Ať najdou řešení její děti. Zůstaň stranou. Kolegyně to uznala. Musela by pustit svoji práci a po smrti tchyně by jí třeba už ve svém oboru nenašla. A to je totiž další stránka věci. Že si jeden přidělá práci, získá akorát nevděk, a potom co. A ve věku kolem šedesátky, kdy už má žena mnohdy sama se sebou co dělat, kdo by zvládl pravidelně několikrát v týdnu chodit vlastně na třetí směnu? V práci ani doma za nás kolikrát nikdo nic neudělá. Ono se řekne, že máme už domácnost dvoučlennou a nedá tolik práce. Mne dá kolikrát starost i ta jednočlenná. Pomáhala jsem hodně dřív a to i vzdálenějším příbuzným. Dnes bych se na trvalou a pravidelnou pomoc necítila.

Myslím, že je to zejména tchýně, jakožto ta starší, zkušenější a tím pádem moudřejší, která by měla vstupovat do vztahu se svojí snachou s tím správným a rozumným přístupem. Snacha je asi spíš až ta druhá, která vzájemný poměr sil může ovlivnit. Je logické, když se tchýně nedrží zpátky a snaží se zasahovat mladým do života, snacha se brání a od začátku si ty dvě nesednou. Snachu by patrně ani nenapadlo, aby tchánům říkala, co by měli vařit, kdy vstávat, jak trávit volno a kam chodit nakupovat. Tchyně by si měla uvědomit, že si její mladí, byť s minimálními zkušenostmi z partnerského a rodičovského života, mají právo žít po svém - tedy v takové té standardní formě, nevybočující z běžné klasiky. Je čistě v jejich režii, zda jedou v sobotu na kola nebo se projdou v místním parku. Zda jedou na dovolenou v létě či v zimě, zda vaří zdravěji či klasicky. A každá tchýně, která má proti snaše x výhrad, by si měla uvědomit, že jednou bude možná ráda, když jí tahle osoba jednou bude ochotná jít nakoupit, až ona sama na tom bude tak, že z domu nevyleze. Ze svého okolí znám dost snach, které v manželství měly problémy právě díky tchyni. Mockrát i vztahu bránila hned zpočátku, ač snachu vlastně neznala. A mockrát chodila do domova mladých neohlášeně a s "dobře míněnými radami". Mockrát rozhodovala o věcech, které by si mladí měli domluvit mezi sebou. Sama jsem manželství prožila s takové nějaké symbióze - museli o všem vědět, u všeho být, všechno věděli lépe. Strašně těžko má v takové situaci snacha prostor pro cokoli vlastního. Od zařízení bytu po volby koníčků dětí. A když manžel ve snaze rodiče si nerozhádat s nimi drží celoživotně basu, jak to asi může dopadnout. Že i děti, které světe div se v tom manželství stihnou vyrůst, toho mají samy plné zuby. Není nic smutnějšího, než když je člověk na stáří sám. A když se přidá nemoc. Ono i to stáří samo o sobě stačí. A tak by každá tchyně měla spolknout, co si myslí, co by mladí měli a neměli. Čím méně se jim bude připomínat, tím víc se k ní mladí budou ochotni vracet. S pomocí, s popovídáním, s prací kolem domu, bytu. Staří to jistě nemyslí špatně. Ale žít jenom pro mladé, nemít své aktivity, obětovat jim půlku domu, dát jim na auto...skrývá řadu úskalí. Ve vyčítání, my pro vás vše, vy pro nás nic, bydlíte si tu skoro zadarmo, dali jsme vám, vy nás ani nesvezete......je základ budoucích malérů. Ať si mladí svoje bydlení platí, chtějí-li auto, ať si našetří, ať tchánům necpou děti každý víkend, pořídli si je oni. A tcháni, kteří mají konečně čas si oddychnout a žít bez dětí, by se s tím měli umět vyrovnat. Každé děti vyrostou. A jen ty děti, které dostaly možnost skutečně dospět a žít v odpovědnosti za svůj život, jednou budou ochotny tu pomoc nabídnout. Ty, které jsou drženy v dospělosti na krátkém řetězu, budou jen koukat, jak se utrhnout a být co nejdál. To stáří a nemoc rodičů je dobrý důvod. Už nemají sílu mladé komandovat, tak hurá pryč. Od čeho jsou státní a zdravotnická zařízení, že...?

Každý máme své zkušenosti ze svých životů. Těžko se vyjadřovat k druhým. Snaha má být oboustranná, aby to fungovalo. A hlavně, neplést se mladým do jejich dění, pokud sami nepřijdou. Je pravda, že lépe funguje vztah matka-dcera, než tchyně-snacha, což je i pochopitelné. Důležité je neubližovat si navzájem i špatně vyslovené slovo může zabolet. Pomohu ráda, hlavně, co se týká dětí , když je zapotřebí o prázdninách a p. Co kdo zaseje, vetšinou také sklízí.

Někdy je to i opačně a snacha nechce s tchyni udržovat jakýkoliv vztah.Intrikuje,dělá vše pro to aby ji izolovala od vnoučat a syna.Neni vždy chyba jen na straně tchýně.Ale zlá tchyne je takové dobře zakořeněné zarikadlo které se lehce a často používá.Ono nikdy není ta chyba jen na jedné straně.

Měla jsem úžasnou tchýni a moc ráda na ni vzpomínám. Když jsem nějaký čas bydlela s manželem v domě jeho rodičů, vařili jsme si sami. Jednoho krásného dne jen tak při řeči vyslovila návrh, že já jakožto kuchařka můžu vařit pro všechny v jejich větší kuchyni a většinu surovin můžu brát z jejich spíže, nebot pěstovali zeleninu, měli králíky, kachny, vepříky, takže vlastně jsme takto více ušetřili. Přistoupila jsem na to a nikdy nelitovala. Společně jsme jen pekli cukroví a hlavně zdobili cukroví. Byla to opravdu prima tchýně. Když jsme se odstěhovali, tak jsme si jejich velké prádlo na oprání brali domů a aspon takto jim pomohli. Větší úklid jsme jim jezdili dělat také i s dětmi. Úklid i prádlo jsme museli stihnout i u mých rodičů, všechno leželo na nás

Mám báječnou snachu se kterou si dobře rozumíme. Vztah snacha - tchyně se musí budovat od samotného začátku. Bydlím se synem a jeho rodinou v domečku, oni nahoře a já dole. Navzájem se respektujeme já nikdy své snaše neříkám co má nebo by měla. Ona miluje zahradu a kytičky, tak jí do toho prostě "nekecám". Každý člověk potřebuje mít svůj prost na svou realizaci. Syn se snahou vychovávají 2 báječná vnoučátka, nejstarší už je vdaná. Včera jsem přijela po třech týdnech v nemocnici domů, snaha mi uvařila oběd, nakoupila, starala se o kočičáky, byt mi uklidila. Je mi jako vlastní dcera, kterou jsem neměla..

Moje žena si se snachami rozumí velmi dobře, jedna ze snach si bohužel nerozumí se svojí mámou....jenom z důvodu, že v začátcích, po svatbě, odmítla spolu s mým synem snahy matky zasahovat jí do života, manželství a výchovy dětí....občasné návštěvy jsou, ale vřelé vztahy nikoli a snacha daleko raději a častěji komunikuje s mou ženou, tedy svou tchyní, než s vlastní mámou....život je pestrý a lidské vztahy také....

Já to mám stejně jako pan ppeett, horšího člověka po morální stránce než byla moje tchyně jsem nepoznala a i když je to smutné tak bych nebyla ochotná pro ni něco udělat

Podobný, až idylický příběh jako L. Otřísalová znám také. Snachy a dcery dojíždějí za skoro stoletou maminkou, která nechce opustit domov, a vzorně se o ni starají. Moji rodiče si vzali na dožití babičku k sobě. S manželem jsme žili sedm let s jeho maminkou, která byla starší než moje babička. Já už jsem také tchyně . Loni mě propustili z nemocnice v době nouzového stavu, nejvíce mi pomohla exsnacha. Každá mince má dvě strany. Jak se do lesa volá, tak se ozývá. Ty negativní až toxické vztahy popisované v článku si nedovedu představit. Proč si vzájemně ubližovat? Život je složitý sám o sobě.