Vnouče u nás nepapá. Častá starost prarodičů, která způsobuje neshody

... když jsem svému tehdy dvouletému synovi naservírovala lžíci guláše, ukázal na talíř a radostně prohlásil "Ee"!

Škraloup na kakau jsem taky nepapala a nepapám dodnes. :-)

Děkuji za užitečný článek, s jehož obsahem máme mnozí své vlastní zkušenosti a každý toto ožehavé téma řeší jinak. Když byla vnoučata u nás, tak jedla to, co jsem uvařila, samozřejmě jsem se snažila vyhovět jejich chutím. Ale neznám, že by si někdo poroučel co chce a co nechce. V mém okolí ale mnoho kamarádek řeší opravdu extrémní situace vyplývající často až z fanatického zkoumání potravin rodiči dětí, jejichž babičky se pak dostávají do stresové situace.

Musím přiznat, že se také přizpůsobuji, když vařím pro vnoučata. Ale ne zas tak moc. Mají k jídlu dobrý vztah, s maminkou ho často připravují a jídla si váží. Občas udělám i něco, co neznají, ale nenutím je do toho. Například dřív nejedly tvarohové buchty, po čase jim zachutnaly. Vím, že nejsou až tak zdravé, ale jednou za uherský rok.

Líbí se mi názor p.Milane,já naštěstí žádné problémy s vnoučaty a jídlem jsem neměla a nemám.Nevím jak bych se zachovala,ale myslím si,že to mladí přehání.Já přece nebudu skákat jak si ten "cvrček" usmyslí.Doma ať kolem něj tancují,ale si zde a tady se poslouchá - šmitec!!

Tak tento článek mě úplně děsí- Ať jsou rozmazlenci rádi, že mají co jíst. Já bych jim neustupovala. Pokud by chvíli hladověly, přestaly by si vybírat.

Tak já nevím. Před víc jak padesáti lety to bylo asi jinak. Nejvíc mi chutnalo u babiček a tetiček i když samozřejmě máma vařila a vaří dobře a stejně se to, ale naučila u své mámy. Nakonec to bylo vždy tak, že třeba kmotřička dělala nezapomenutelnou cmundu, braboráky, podlesníky... já nevím jak se tomu kde u vás říká. Prostě bramborové placky. Takže mamka už na ně rezignovala a já se vždycky těšil ke kmotřičce, kdy prostě musely být.:-) U babi na Slovensku zase převládala maďarská kuchyně. Takže segedín, byl skutečně segedín. Dnes jeto úplně jinak. Dneska se jí to co je v televizní reklamě. Přiznám se... možná jsem už vážně staromódní, ale třeba kečup bych do sebe nedostal. On jej odmítal můj profesor francouzštiny, rodilý Francouz. Hamburgery se mi zase zprotivily při stáži u USArmy. No a jak dostat něco ,,normálního" do dnešních dětí? Já to dělal u synovců a pra- následovně. ,,Chceš rybí prsty s hranolkama?" Tady je máš. Já si udělám něco normálního i když to může být tedy exotika. ,,Srejdóo... co to je..." ,,No nic, dlabej si ty tvoje rybí prsty." ,,Strejdóoo... " ,,Jez si ty tvé prsty a dej mi pokoj. Tohle co jím já je strava rangerů. Nebo si v nějakém akčňáku viděl Arnolda jak se cpe rybími prsty? Já tedy ne." ,,Strejdo a mohl bych zkusit? " Pár dnů na to mi volá sestra. ,, No představ si, že malej si objednal houbovku. A nikdy do pusy houby nevzal. A ještě něco mlel, že se tím živí rangeři." :-) Takže se děti dají i tak zmanipulovat. No a druhá věc ... a zase to musíte nějak ,,zahrát", neexistuje jídlo u počítače, nebo televize. Jí se společně u společného stolu. A nebo... druhý synovec nechtěl máslo. Tak jsem sehrál takové divadýlko. Koupil jsem dvě plnotučné smetany. ( Byť na vesnici, tak už jí ,,přirozenou" neseženete), čekal jsem až uslyším nahoře šramot. Nalil jsem ty smetany do mixéru. Malý sešel dolů. ,,Strejdo, co děláš..." ,,No nic, máslo." Povídám tak napůl úst. Vykulil oči. ,,To se kupuje v Penáči a je hnusný." ,,To se možná kupuje v Penáči, ale u nás se dělá máslo jinak. Tady v mixéru jej protočíš tak deset minut až zhoustne. Pak jej vyndáš do plátýnka, já tedy čistého kapesníku, vymačkáš do hrníčku co zůstalo. Tomu se říká podmáslí. Tak třikrát to čistýma... podotýkám ČISTÝMA rukama prohněteš do bochánku a máš to. " ,,Strejdo můžu? Jé... podívej, já z toho vyhnětl medvěda." ,,No jo, fakt to vypadá jako medvěd. Tak počkej." Skočil jsem na zahradu pro křenový list. Položil na talíř a na něj jsme postavili toho ,,medvěda." Ukrajoval ,,medvěda" mazal na chleba a máslo, které by doma nevzal do pusy zmizelo během snídaně. Takže tak. To jsou mé zkušenosti. ;-)

Mám čtyři vnuky a jen jeden z nich sní všechno co dostane na talíř. Druhý se rozhodl, že bude vegan, třetí má různé alergie a je celiak. A ten nejmenší je v jídle nejvíc vybíravý. Ale já to neřeším. Na to mají rodiče. Vařím a kupuji tedy jen to, co mají rádi a co mohou jíst. Jsem v klidu já, děti i jejich rodiče.