Plynutí dnešních dnů aneb vzpomínky a realita dámy v letech
Ilustrační foto: pixabay.com

Plynutí dnešních dnů aneb vzpomínky a realita dámy v letech

22. 1. 2021

Sedím u počítače a přemýšlím, co dál.  Za chvíli půjdu ven se svým malým psem. Kde jsou ty časy, kdy jsem pečlivě rozmýšlela, co si vezmu na sebe, jakou kabelku a doplňky. Výběr cest byl nepřeberný.

Chodívala jsem na různé srazy s bývalými spolužáky, nebo se žáky, které jsem učila internet nebo tady s milými vrstevnicemi z íčka. Nebo jsem se s oblibou jen tak bezcílně toulala Prahou, případně se dívala, jaká nová móda přišla do prodejen C+A nebo jaká nová móda bot se připravuje. Dnes je situace opravdu jiná. Jediné cesty, kam chodím, jsou ven se psem, někdy do obchodu, nebo s odpadky.

Je těžké v takovémto výběru cest zachovat si důstojnost dámy a podle toho také vypadat. Jediné, co si urputně zachovávám, je ranní líčení.  Už jako holčička jsem se hrozně těšila, až vyjdu školu a budu moct začít s “malováním”. Někdy jsem tajně zkoušela maminčinu rtěnku, jedinou věc, kterou vlastnila. Hned jak jsem opustila lavice, začala jsem se rozhlížet po různých kosmetických pomůckách. Moc se jich ale v té době nevyrábělo. Začala jsem s přibarvováním obočí a řas, no jo, ale čím? Když maminka viděla, že jsem si k tomu vybrala vypálené sirky, dovolila mi koupit Mascaro na řasy. To byla krabička, ve které po otevření bylo zrcátko, tuhá pasta v obdélníčku a malý kartáček k nanášení. Tuhá pasta ale vyžadovala trochu tekutiny, a kde ji vzít? My jsme si ale poradily. Každá malinko na pastu plivla. Ano, plivla.  Pak se kartáčkem pasta trochu rozetřela a nanesla na řasy. Dělaly jsme to tak všechny.  Pak ještě nějaká rtěnka a bylo hotovo. O nějakých dalších přípravcích jsme si mohly nechat jen zdát. 

Dnes už dávno tyto problémy zmizely, spíš mám problém, co ze široké nabídky přípravků zvolit. Ale kam se zase líčit? Nechci se zařadit mezi ženy, které už dávno rezignovaly na svůj vzhled a pro své potřeby znají jen hřeben. Proto se každé ráno líčím i pro ty cesty se psem, nebo s odpadky. Přece jen se pak lépe podívám do zrcadla.  

Nejinak je to s oblékáním. Mohu říct, že mám opravdu velký výběr oděvů. Ráda jsem si vybírala šaty, nebo komplety a uvažovala, co k tomu za bižuterii, které mám také opravdu hodně, co za boty, a pak ještě vybrat kabelku, která by se odstíny hodila k oblečení. Hodně lituji, že jsem podobný výběr neměla jako mladá. Mívala jsem jen dvoje šaty, jedny boty a kabát a v ekonomické škole, kam jsem chodila, jsem si někdy připadala opravdu trapně.  Tak zpátky k dnešnímu dni. Dnešní výběr se scvrkl na legíny, nebo kalhoty a trička. Nevím, jak vy, ale já mám asi nějaké prokletí. Obléknu si čisté tričko a zůstane jen do té doby, než se vrátím se psem z venku. Držím ho v náručí a jdu mu umýt tlapky, jenže ouha!  Nejednou mi při tom otiskne vlhkou tlapku na čisté tričko. Jindy i při sebelepším stolování  vystříkne kapka, nebo něco ukápne na mé vnady. Když stolování proběhne bez úhony, považuji to za vítězství. Už se ani nedivím. Mám pak hodně prádla!   

I když je tedy dnes omezený pohyb a  cesty kamkoliv, když se obléknu do stále opakujícího se obleku, vybírám si ráno alespoň náušnice. Také v tom mám velký výběr. Jsou tu nejen zlaté, ale spousty různých bižuterních kreací s kameny i bez nich.  Mám tak alespoň lepší pocit, že jsem si mohla vybrat. 

V této méně zajímavé době jsem se ale dostala k různým činnostem, na které jsem nikdy neměla moc čas. Probírám nejen oblečení, boty, ale také různé zásuvky, ve kterých jsou uloženy různé staré poklady, které pak skončí v popelnici. Některé ale ne. Jako např. propouštěcí list mého pradědečka z vojny z  r. 1864, který je psaný švabachem. To se pak nestačím divit! Nebo pár pohledů z doby manželství mých rodičů. Propadnu se tak do dávných vzpomínek uplynulých časů.  

Teď ale končím se vzpomínkami a jdu vykonat jednu z povinností, které patří nyní k jediným rozptýlením dne. Procházku se psem! 

Můj příběh vzpomínky
Autor: Hana Novotná
Hodnocení:
(4.4 b. / 26 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Lenka Kočandrlová
Nikdy jsem se nemalovala,protože mě to nebavilo se s tím piplat. Můj názor byl,že buď se budu někomu líbit tak jak jsem ,nebo ne,a pak mi nějaká výmalba nepomůže,a doma v posteli taky nebudu zmalovaná. Ano,na oblečení a dlouhé nehty,plno prstenů,náušnice denně jiné a upravené vlasy,na to jsem dbala.Ne v práci,protože jsme byli stále v terénu,tak tam měl člověk jiné požadavky,tam byl uniformou vaťák,gumofilcáky a rybářský klobouk proti dešti....Dnes ne sebe soukám jen pohodlné oblečení, naušnice nosím skoro stále ty jedny, manžel mi jednou za pár měsíců nabarví hlavu,přistřihne vlasy a je to.
Dana Puchalská
Paní Haně je doopravdy tolik. :-) :-) a já jsem víc než ráda,že jí znám osobně.
Alena Švancarová
Paní Hano Vám že je 82 let?Právě mi "spadla brada".Musela jsem se ještě jednou podívat, jestli jsem se nepřehlédla,abych Vás neurazila.
Věra Halátová
"Je těžké v takovémto výběru cest zachovat si důstojnost dámy a podle toho také vypadat." Rodilá dáma je dámou vždy, v každém okamžiku a v každém oblečení. Dáma může jít ve sportovním oblečení na procházku se psem. I v Praze se dá chodil na delší procházky než k popelnici a nazpět. Právě jsem se vrátila z delší vycházky po okolí - bydlím v podhůří, oblečena jsem byla do turistických kalhot, turistických botů, na zádech batoch a na hlavě čepici. Byla jsem méně důstojná, než kdybych byla oblečena do Národního divadla na Libuši? Oči si nelíčím už řadu let, když jsem ze všelijakých řasenech dostala zánět do očí a zánět očních víček. To ze mne dámu neudělá, spíš ve starším věku maškaru. Chce to chodit se psem více ven, do přírody a nepřemýšlet doma u počítače nad blbostmi.
Marta Novotná
Pěkné zamyšlení, v mládí kromě zápalek fungoval i černý krém na boty :-), dneska permanentní barva na řasy, vlastnoručně vyškubané obočí :-) (a to je dost problém při dioptriích, které mám :-) ), natáčky na vlasy a spoustu laku aby alespoň trochu držely formu i v přerostlé délce, doladit barvu roušky k oblečení, a úsměv pod rouškou ,víc toho asi pro vlastní vzhled momentálně neudělám :-).
Alena Várošová
Jaká skutečnost dnešních dnů v souvislosti s věkem.Plně s Vámi souhlasím na rozdíl,že se pod roušku vůbec nemaluj ,at už jdu se psem, nebo do obchodu A jinam nikam nechodím,článek skvěle vystihující život starších lidí.
Marie Doušová
Moc hezké vzpomínání. Člověk by nikdy neměl na svůj vzhled rezignovat i v této špatné době.
Soňa Prachfeldová
Ven se psy jsem oblečená raz dva. Když jdu nakupovat, to je zatím to jediné, kam jdu, tak tam už přemýšlím, jak a co na sebe, ale zase mezi regály ... Ale přesto je fajn o sebe trochu dbat i v této dobe, aby se nas lidí nelekli.
Daniela Řeřichová
Díky za hezký aktuální článek. Určitě zase budeme mít důvod k parádění. Jsem na home office, ale někdy videokonference, někdy kontaktní jednání, takže jsem zatím úplně nerezignovala. Ale ven oblékám pohodlné oblečení.
Věra Ježková
Oblečení moc nemám, neboť mám malý byt. Nemusím tedy ani moc přemýšlet, co si mám vzít na sebe, což mi vyhovuje. Šperky nemám ráda, téměř žádné nemám a nenosím je. Líčím si oči, abych nevypadala jako nemocná. Ale jak už napsal někdo přede mnou, za zamlženými brýlemi stejně nejsou vidět.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 51. týden

Advent a vánoční zvyky v Česku i ve světě. To bude tématem vědomostního kvízu tohoto týdne.