Plynutí dnešních dnů aneb vzpomínky a realita dámy v letech

Nikdy jsem se nemalovala,protože mě to nebavilo se s tím piplat. Můj názor byl,že buď se budu někomu líbit tak jak jsem ,nebo ne,a pak mi nějaká výmalba nepomůže,a doma v posteli taky nebudu zmalovaná. Ano,na oblečení a dlouhé nehty,plno prstenů,náušnice denně jiné a upravené vlasy,na to jsem dbala.Ne v práci,protože jsme byli stále v terénu,tak tam měl člověk jiné požadavky,tam byl uniformou vaťák,gumofilcáky a rybářský klobouk proti dešti....Dnes ne sebe soukám jen pohodlné oblečení, naušnice nosím skoro stále ty jedny, manžel mi jednou za pár měsíců nabarví hlavu,přistřihne vlasy a je to.

Paní Haně je doopravdy tolik. :-) :-) a já jsem víc než ráda,že jí znám osobně.

Paní Hano Vám že je 82 let?Právě mi "spadla brada".Musela jsem se ještě jednou podívat, jestli jsem se nepřehlédla,abych Vás neurazila.

"Je těžké v takovémto výběru cest zachovat si důstojnost dámy a podle toho také vypadat." Rodilá dáma je dámou vždy, v každém okamžiku a v každém oblečení. Dáma může jít ve sportovním oblečení na procházku se psem. I v Praze se dá chodil na delší procházky než k popelnici a nazpět. Právě jsem se vrátila z delší vycházky po okolí - bydlím v podhůří, oblečena jsem byla do turistických kalhot, turistických botů, na zádech batoch a na hlavě čepici. Byla jsem méně důstojná, než kdybych byla oblečena do Národního divadla na Libuši? Oči si nelíčím už řadu let, když jsem ze všelijakých řasenech dostala zánět do očí a zánět očních víček. To ze mne dámu neudělá, spíš ve starším věku maškaru. Chce to chodit se psem více ven, do přírody a nepřemýšlet doma u počítače nad blbostmi.

Pěkné zamyšlení, v mládí kromě zápalek fungoval i černý krém na boty :-), dneska permanentní barva na řasy, vlastnoručně vyškubané obočí :-) (a to je dost problém při dioptriích, které mám :-) ), natáčky na vlasy a spoustu laku aby alespoň trochu držely formu i v přerostlé délce, doladit barvu roušky k oblečení, a úsměv pod rouškou ,víc toho asi pro vlastní vzhled momentálně neudělám :-).

Jaká skutečnost dnešních dnů v souvislosti s věkem.Plně s Vámi souhlasím na rozdíl,že se pod roušku vůbec nemaluj ,at už jdu se psem, nebo do obchodu A jinam nikam nechodím,článek skvěle vystihující život starších lidí.

Moc hezké vzpomínání. Člověk by nikdy neměl na svůj vzhled rezignovat i v této špatné době.

Ven se psy jsem oblečená raz dva. Když jdu nakupovat, to je zatím to jediné, kam jdu, tak tam už přemýšlím, jak a co na sebe, ale zase mezi regály ... Ale přesto je fajn o sebe trochu dbat i v této dobe, aby se nas lidí nelekli.

Díky za hezký aktuální článek. Určitě zase budeme mít důvod k parádění. Jsem na home office, ale někdy videokonference, někdy kontaktní jednání, takže jsem zatím úplně nerezignovala. Ale ven oblékám pohodlné oblečení.

Oblečení moc nemám, neboť mám malý byt. Nemusím tedy ani moc přemýšlet, co si mám vzít na sebe, což mi vyhovuje. Šperky nemám ráda, téměř žádné nemám a nenosím je. Líčím si oči, abych nevypadala jako nemocná. Ale jak už napsal někdo přede mnou, za zamlženými brýlemi stejně nejsou vidět.