Ilustrační foto: pixabay.com

Pějme píseň do kola

21. 1. 2021

Můj příběh

Autor: Hana Šimková

Hodnocení:

(5 b. / 25 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Dana Puchalská 21.1.2021 18:12

Hani,moc hezky jsi popsala svůj prozpívaný den. Ano s humorem jde všechno hned lépe. Tahle hloupá pandemie je pro nás všechny už na hlavu.

Věra Ježková 21.1.2021 18:10

Hani, hezký článek. Zpívat neumím, což by ani nevadilo, kdyby mě nikdo neslyšel, ale nemám potřebu zpívat. Jen někdy u televize, když vysílají starší písničky. Z nesnází se vypisuju.

Zuzana Pivcová 21.1.2021 15:48

Vím, Hani, že Ti není lehko a že Tvůj humor je jen tak napůl, ale díky za něj. Pro Tebe i pro nás. Zpívej, zpívej!!

Marie Seitlová 21.1.2021 15:12

Úžasné, veselé, zajímavé a optimistické jsou všechny ty písně a život je hned lepší. Ráda vaše články čtu, díky.

Anna Potůčková 21.1.2021 14:42

Hani díky za tento alespon pro mně vesele pojatý článek. A že těch písniček v naší zemi máme....A jsou krásné a jsou snad ke každé příležitosti.

Marie Ženatová 21.1.2021 14:24

Milá Haničko díky moc za nádherný a veselý článeček plný "optimismu..." * Skutečně jak píše Zdenička - nemá to naprosto žádnou chybu...*

Zdenka Soukupová 21.1.2021 14:10

Hanko, jako obvykle, to nemá chybu. Taky si občas prozpěvuju, někdy si u toho připadám jako blázen. Ale po Vašem článku už ne. A pár písniček přidám.

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá