Vzpomínka: Čas bálů
Česko-rakouský ples, Lucerna 1990. Foto: archiv autorky

Vzpomínka: Čas bálů

15. 1. 2021

Období od Vánoc do Popeleční středy náleželo bálům, plesům, tancovačkám, šibřinkám, maškarním a karnevalům, prostě společenskému setkání, kde hlavním zdrojem zábavy byl tanec a hudba.

Obě babičky nostalgicky vzpomínaly na protančené střevíčky a platonické lásky, maminka mého muže každoročně patřila k těm, které polonézou zahajovaly sokolský bál, moji rodiče se těšili na Zahradnický ples, kde byly dámy při odchodu obdarovány květinou.

Mezi hojnou nabídku plesů podle stavů a spolků patřily bály hasičské – kdo by neznal film Hoří, má panenko, myslivecké, divadelní, baráčnické, sportovní, a v neposlední řadě maturitní plesy, z nichž si účastníci většinou odnášeli nezapomenutelné, nepublikovatelné zážitky.

Samostatnou kapitolu představovaly krojované zábavy spojené s fašankem. Pro mne jímavá krása rukávců a čepců opečovávaných s posvátnou úctou zejména na Hané a Moravském Slovácku.

Zcela jinou atmosféru mívaly letní taneční zábavy, rozpustilé sousedské besedy se zpěvem a ranním vynášením basy, a v neposlední řadě i některých bumbálků.

Vzpomínám na bujaré kostýmované trampské bály i na anenské poutě ve Dvorech nad Lužnicí s rozechvělou křídlovkou konkurující ptačím trylkům.

Vzpomínám na noc 16. ledna 1971, kdy jsem se vracela z jauneráckého plesu a v tramvaji potkala kluka, s nímž jsem pak skoro padesát let protančila životem.

Bez ohledu na plesovou sezónu bývaly oblíbené tzv. taneční čaje, většinou s živým kavárenským orchestrem.

Dobovým fenoménem se staly taneční hodiny. Základům společenského chování jsme se tehdy ušklíbali, ale dnes by možná někteří z nás z etikety propadli.

Aniž bych projevila vlastní aktivitu, byla jsem přihlášena na Žofín k tanečnímu mistru Dušanu Konečnému a Doris Papouškové.

Ruce rozdrásané chmelovými kuličkami z povinné brigády byly skryty v silonových rukavičkách, oblečena v modelu, jehož designérem byla má maminka. Zkoušky, na nichž jsme bojovaly o centimetry nad kolenem, se odehrávaly v salónu přízemně zvaném obývák, a světovou značku reprezentovala snad jen Singrovka patentovaná v roce 1851.

Naše garde nejen vytvářely originální oděvní kousky, ale během sledování děje na parketu se u nich nečekaně  projevily zpravodajské sklony zaměřené na pády, vizáž tanečníků či zálety.

A když se jednou při volence hnal chlapec pro moji maminku, neb jsem s výčesem zřejmě vypadala jako její prateta, usoudila jsem, že na vině nebude jen můj chabý smysl pro rytmus.

V tzv. prodloužených jsem proto často unikala s dalšími absentéry k soše Boženy Němcové, která zde v roce 1843 protančila svůj první pražský ples. My jsme tu měli premiéry v jiných disciplinách.

Zatímco v tanečních jsme počítali kroky pro rumbu, valčík, polku, mazurku, cha-cha, foxtrot, waltz, tango, později jsme spíše uplatnili skoky a otáčky při rock and rollu a džajvu nebo jsme se tiskli k sobě při ploužáku.

Rádi jsme u cimbálu tančili čardáš, aniž bychom se mohli poměřovat s těmi, jimž v žilách koluje divoká maďarská krev.

A nezůstalo u párových tanců, byl tu twist, letkis, řecký tanec Zorba, pro fajnšmekry vášnivé flamenco...

Znám mnoho nadšených tanečních dvojic i v našem věku, stejně jako lidí, kteří tanec ke svému životu nepotřebují. Každému co jeho jest.

A také mám kamarádku, která žije v cizině, a ještě nedávno tajně nakukovala do Národního domu na Vinohradech, aby se potěšila slavnostním úborem  teenagerů, neboť v její nové domovině navštěvují taneční kurzy v teplácích.

Ať již v dlouhé róbě nebo v džínách, ať již Na krásném modrém Dunaji nebo při Macareně, hudba a tanec patřily a věřím, že budou opět patřit, k pěkným stránkám našich dní.

Prožijme 21. rok 21. století v tom nejlepším rytmu.

 

Můj příběh vzpomínky
Hodnocení:
(5 b. / 31 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Alena Tollarová
Jó, to byly časy. Docela mě mrzí, že jsem si neschovala aspoň jedny šatičky z tanečních.
Václav Soukup
Můj tanec ze všeho nejvíc připomínal pejska, kterého na ledě zebou tlapky. Nicméně bylo třeba občas " ukázat děvčatům krovky ". Po svatbě jsem už považoval tancování za zbytečný výdaj energie a na plesech jsem z bezpečí balkónu zálibně pozoroval, jak manželku"vytáčejí" taneční nadšenci.
Jitka Hašková
Moc ráda jsem chodila do tanečních. Začínala jsem v lednu 1960 v Repré (obecní dům). S partou ze třídy jsme chodili hodně na maturitní plesy. Tenkrát se začínal učit charleston (ten mě učil táta doma, uměl ho z první republiky), jive (nyní džajv), z latinskoamerických tanců to bylo ještě mambo. Chodili jsme také často v neděli odpoledne na čaje. Později jsem neměla partnera na tanec. Danielo, tvůj článek ve mně vyvolal vzpomínky na mládí.
Eva Mužíková
Také jsem chodila ráda na plesy, nyní nemám s kým. Tak alespoň nasávám atmosféru přípravy na ples u mého syna s manželkou. Zuzka tráví dlouhou chvíli v koupelně, pak poletuje po bytě a připravené šaty mění někdy za jiné... Syn stojí již nejméně půl hodiny v chodbě a čeká a čeká. Odkráčejí a obratem se vracejí pro vstupenky.. Dívám se za nimi a jsem trochu dojatá .... sluší jim to. Zkrátka mládí...
Hana Šimková
Strašně ráda jsem tancovala a i teď chodím na plesy, ale jenom smutně koukám, protože moje nohy mi v tanci brání.
Zuzana Pivcová
Bály jsem zažila jen ojediněle. V ČB moc nebyly a jít na podnikový ples nemělo cenu, to byla uzavřená společnost. Nejvíc vzpomínám na 2 plesy jazykové školy, v níž jsem učila. V Praze musely být krásné plesy. Děkuji za vzpomínku.
Rostislav Mraček
Moc pěkně jste podala své vzpomínky na tancování. Při výčtu těch tanců jsem si s úsměvem vzpomněl, že jsem polku, valčík i tango "tančil" stejně! Ale k tanci jsem moc rád hrával.
Vladislava Dejmková
Byly to moc hezké chvíle na různých bálech či plesech. Je příjemné, si na ně zavzpomínat. Některé vzpomínky však jsou opravdu nepublikovatelné, jak bylo v textu podotknuto.
Helena Votíková
Úsměv na líci. Díky.
Libor Farský
Krásné vzpomínky, děkuji

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.