Bezdětní lidé, kteří mají kvalitní přátele, na tom ve stáří bývají lépe, než lidé s rodinami, ale bez přátel

Stačí vám to, pane Vrbo, nebo budete exhibovat svá moudra dál?

Pane Vrbo, vaše poznámka k mému komentáři je velmi hloupá a hrubá. Do mého života vám nic není. Také vás ujišťuji, že život pana Zelenky je všechno jiné než nudný. Možná byste to zjistil, kdybyste navštívil jeho profil. A jak jste na tom vy? Co kdybyste se na svém profilu ze slušnosti aspoň krátce představil?

Mám hodné dcery i vnoučata a mám letité přítelkyně ještě z dětství a později ze zaměstnání. i když již nejsme ve stejném městě, velmi často si voláme a díky mobilům si dovedeme poklábosit. Rodinami dcer se vídáme často, pomáhají mně v čem potřebuji a nejnověji se těším na své první pravnouče od vnučky. jen aby nám vydrželo zdraví. Vždy jsem chtěla mít děti a nevím, jak bych se cítila nyní, ve stáří, kdybych je neměla. jednou jsem slyšela starší sousedku říci : Já nikoho nemám," to bylo moc smutné.

Jan Zelenka 19.1.2021 17:48 Pane Zelenka, je mi Vás hrozně líto, Váš život musí být samá nuda. Doufám, že jste Vy nešel do života se záměrem, mít hodně dětí.:)

Každý jdeme do života s určitým záměrem. Nelze nikomu vyčítat, že nemá děti. Vyjádření pana Vrby v 10.39 bylo nešťastné a přímo urážlivé.

Ideální je mít rodinu i přátele. Ale vzájemné vztahy a komunikace jsou pochopitelně jiné. Já mám rodinu bohužel daleko od bydliště a nedovedu si představit, nemít v bydlišti své přátele. Těžko k tomu napíši víc. Do života jsem vstupoval s tím, že chci mít rodinu i děti.

Výzkumy australských vědců bych nebral příliš vážně. Krevní pouto ničím nenahradíme a lidem, kteří tvrdí, že je jim bez dětí dobře příliš nevěřím. Mám hodně přátel, ale když zavolá dcera nebo vnučka, že mně potřebují, jde vše ostatní stranou.

Hana Rypáčková 19.1.2021 13:07 .Dneska tu mám štěstí jen na samé sympatické lidi, píšete to přesně a to po všech stránkách toho významu. Také u nás se to tak vyskytuje, když se setkáme, tak ti bezdětní se vyřádí (přiživí) na našich vnoučatech a vnoučata z toho také po všech stránkách profitují. Těch dárků a těch „líbaček“ a „muchlaček“. Máme dost velké příbuzenstvo a tak v tom máme zahrnutou i tu kategorii „přátelé“ - ono to u nás splynulo v jedno, nebo se na přátele mimo tu velkou rodinu nedostalo? To nevím přesně. A tak už se těšíme, až budeme všichni po očkování, aby naše setkávání mohla zase pokračovat v tom maximálním obsazení. Všichni si chodí poctivě před návštěvou (ti nejbližší) nechat pošťourat v nose i v krku. Moje malá kopie, vnuk hlásí: „To kvůli Tobě jsem tam dědo byl, abych si s tebou mohl hrát na policajty a zloděje:“ :) :)

Martine :-) . Jsem šťastná , že mám děti, vnoučata, pravnoučata, prostě rodinu. A jsem vděčná za přátele. Dva z nich své děti nemají a rádi se pobaví s mými. Kamarádka se mi svěřila, že děti nepostrádala, ale vnoučata jí moc chybí.. Kamarád zase tíhne k rodině své sestry, kde je ovšem na rozdíl od mé, vždy jen jeden potomek. Pak je na něj naléháno ze všech stran.. S dětmi jsou starosti, ale i radosti.

Každému z nás přinese čas něco jiného ... A pokud si člověk po létech pochvaluje " to svoje", tak je to podle mne moudrý přístup k životu ...