Žena přibrala, muži to vadí. Problém, kvůli kterému končí mnoho vztahů

Nevím jestli jsem ta správná do této diskuze, mám štěstí, že nepřibírám - vážím stejně jako když jsem se vdávala, a to už bude letos 47 let :-) Mně ale přijde, že se to s tou "štíhlou linií" dnes přehání - samé články o hubnutí, dietách atd. Samozřejmě holka, která měla padesát kilo a má po letech sto padesát, tak to přibrala hodně a jde už o zdraví, ale pokud je jen plnější, těch kil není zas až tak moc, tak o co jde? Může být pěkná i plnoštíhá, i s pár kily navíc ... Každá jsme jiná, každá má jiný metabolizmus, jinou tělesnou konstrukci, s každou jinak zacvičí hormony ... Kdyby byli všichni nebo, abych se držela článku, všechny jak "přes kopírák", tak by to byla nuda ...

Máme pohodlnější život a větší nabídku "mňamek" než bylo za našich mladých let. Ona není jen obezita, ale i bulimie a anorexie, je to všechno v hlavě. Mě tu čokoládu nikdo nenutí, ale když mám pocit, že jsem chudinka, nacpu se sladkým i chvíli před spaním a je mi to v tu chvíli jedno. Moje kamarádka v chaloupce musí vstávat aby nakrmila slepice, topí v kamnech, má zahradu jako fotbalové hřiště a není tlustá ani v 75 letech. Já bydlím v paneláku, kde nic nemusím a pak se divím, když jdou kila nahoru.

No ono se lehce řekne: zhubni,nežer,zamkni lednici,cvič,choď,sportuj,plav,jezdi na kole,dělej tohle,nedělej tamto...Skutečnost je obvykle taková,že by člověk byl rád hubenější (naprosté výjimky by chtěly být naopak silnější....),ale nechce se mu pro to nic dělat! Já přes zimu jsem dost líná,dřepím u netu,u TV,u knihy,u luštění...a k tomu kávičku a sušenky a čokoládu a pak se divím,že se ty kalhoty nějak zcvrkly.Jak se blíží jaro a teplo,den je delší a slibnější,tak se více procházím v lese,jdu si zabruslit,méně sedím,více pracuji venku na zahradě,a tak nějaká kila zase zmizí.Bohužel,asi nikdy už nebudu mít 48 kg jako mezi 20.a 30.,a ani 65 kilo,jako ve středním věku.Ale vejdu se do velikosti 40,tak to ještě není tak špatné....Možná,kdyby tady byly poblíž takové ty venkovní cvičební stroje,tak bych na ně chodila,to by mne docela bavilo,ale jezdit za tím někam x kilometrů,tak to se mi většinou nechce.Asi tak.

Jednou po těžkém zápalu plic, kdy už jsem byl v rekonvalescenci, jsem se dal do řeči na plicním, já tam chodil foukat do takového válce, s jednou paní při těle, ona tam chodila s nějakou neznámou alergickou reakcí na pyly (?), kdy u ní docházelo až k dušení. Já byl v neschopence a ona taky a tak jsme se domluvili a šli po vyšetření ještě do cukrárny na kávu a větrník. Povídali jsme si a povídali a ona pak vytáhla z kabelky fotky dětí i svou před asi 8 lety a já „čubrněl“, jak to byla dříve sexy ženská. Pak mi vyprávěla, jak je nespokojená v manželství, že jí manžel úplně ignoruje a ona má jen samé starosti s dětmi a že se cítí strašně opuštěná a tak mi jí bylo moc líto. Všechno to do mě napoídala jako do vrby. Měl jsem tehdy stále pěknou ženu a byl a jsem jí věrný – tak to skončilo jen u toho povídání příběhů ze života. Pak jsme se setkali zase na tom plicním na podzim a já jí povídám, že ráno byla taková mlha a že se mi špatně dýchalo, když jsem si na ni vzpomněl, jak se jí asi blbě ten den dýchá. Ta paní si ke mně stoupla na špičky a objala mne, já se k ní dolů naklonil z mé výšky a ona mi do ucha s pláčem řekla, že by takového chlapa moc potřebovala. . . . . . Taková nečekaná lichotka i s tím opravdovým obětím té malé silné ženy bylo zvláštní – takové příjemné, kdy kila nebyla na překážku, které jsem asi také potřeboval slyšet, ale do té doby jsem o tom nevěděl. Pak jsme si vyměnili telefonní čísla a několikrát jsme si zavolali do práce, setkali jsme se až za rok na na velikonoce, kdy řekla, že má pro mne dárek - překvapení. A setkání jsme zase uskutečnili v té „naší“ cukrárně. Já ji nemohl skoro poznat, zhubla asi 18 kg a co bylo hlavní, ona už prý netrpěla těmi záchvaty dušnosti. To byl ten hlavní dárek. Prý ji vyléčilo to jediné objetí s chlapem, který jí řekl, že na ní myslel, jak je asi špatně. S manžel se dali zase dohromady – no – proč ne - vždyť měl doma zase pěknou kočku. Ano – může to být tak, že chlap se přestane o svou ženu starat, protože mu tloustne, ale také mu může tloustnout, protože se o ní přestal starat. :) (Přiznám se bez mučení, vymyslel jsem si to, protože mám rád příběhy s dobrým koncem a nechci nikdy nikoho urazit)

Jo, kila nahoru, to jde samo. Ale dolů, to je fuška! Mám štěstí, že se mě ta kila navíc vyhýbají. Dokonce ani po dětech jsem nepřibrala. Ale to bylo asi tím, že jsem bydleli ve čtvrtém patře bez výtahu. Ale po posledních vánocích se asi 3 kilča navíc objevila. A tak chodím, chodím, chodím..... snad je vychodím.

Ještě dodám, nevím proč by mi mělo vadit, nebo si jen připouštět myšlenku, proč ten, či onen, ta, či ona, nevypadá, nebo se nechová, podle mých představ. Nechť si je hezký každý sám v sobě. Je to jen jeho věc.

Mnozí ještě netuší, že jsme "v tom" až po uši a záleží jen na Duši. Tlustí, nebo hubení, jednou budou studení.

Měla jsem jednoho kamaráda, který si svoji ženu záměrně vykrmoval a čím byla obéznější, tím více ji miloval. S láskou kolem ní chodil a říkal :" To je všechno moje". Takže , jak se říká, proti gustu.... Přitom on byl krásný, dobře rostlý chlap a mohl si ženy vybírat. No vybral si.

Občas jsem v životě litovala, že nejsem vysoká holka s dlouhýma nohama. Po revoluci se ale začaly i tyhle holky přecpávat, a to už tak pěkně nevypadaly. I když měly hezkou tvářičku, tlusté břicho a stehna moc chlapů nepřitahovala. Pak jsem si uvědomila, že je jedno, kolik měřím, důležitá je střídmost. Dodnes se toho držím, pomáhá mi to i zdravotně. Navíc se dá i trochu ušetřit, není nutné kvůli velikosti měnit dražší oblečení tak často. Upřímně - nechápu, jak se se svojí nadváhou můžou smířit mladé holky a ženy, přeci v těch letech se chtějí líbit hlavně mužům, ne?

Tady, na chodícím"vebu, by to neměl být problém. Za sebe můžu říct, že těch sto kilo mám. A to denně chodím nejméně pět, obvykle i víc, kilometrů. Takže jsem, takříkajíc, dobře rostlý. :-) No, u žen je těch atributů "víc, tak to je i víc vidět. A jsem li frajer, vydržím.