S tím souvisí i to, že s přibývajícími léty lidé chrápají více. Tak jako ve stáří přibývají různé jiné neduhy, zvětšuje se i problém s chrápáním. „Chronické chrápání se týká asi čtyřiceti procent mužů a dvaceti čtyř procent žen a jeho výskyt stoupá s věkem,“ uvedl lékař Petr Rambousek, který se na tento problém zaměřuje ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze.
Typickým příkladem je manželský pár tvořený Irenou a Radimem, kteří spolu žijí přes čtyřicet let. „Začínalo to plíživě. Muž občas zachrápnul. Pak prochrápal některé noci, některé naopak vůbec. Když jsem do něj dloubla, přestal. V posledních letech začínal řezat, jen co jsme zalehli. Nepomáhalo dloubání, mlaskání, nic. Někdy jsem byla jako šílená. Věčně nevyspalá, unavená. Hádali jsme se, on tvrdil, že přeháním,“ vypráví Irena.
Pak jednou byli o víkendu na chatě svých přátel. Když ráno vstali, dotyční se smáli a ptali se Ireny, jak se vyspala. Slyšeli Radimovo chrápání přes dva pokoje na poměrně velkou vzdálenost. „Došlo mu, že si nevymýšlím. Nakonec jsme si zařídili oddělené spaní a jsme oba spokojeni. Ale někdy ho slyším v noci řvát tak, až mám o něj strach. On tvrdí, že takhle chrápou všichni staří chlapi, že to je průvodní jev stárnutí. No já mám spíše obavy, jestli s tím nesouvisí nějaký zdravotní problém,“ uzavírá Irena.
V Budapešti před časem proběhl na téma chrápání rozsáhlý výzkum. Účastnilo se ho třináct tisíc lidí. Jeho autoři zjistili, že zdravotní stav těch, kteří silně a často chrápou, není dobrý. Měli zvýšené riziko infarktu a mrtvice. „Riziko mozkové mrtvice je u silně chrápajících lidí o sedmašedesát procent vyšší než u těch, kteří nechrápou. Při chrápání totiž dochází ke krátkých zástavám dechu a ty jsou nebezpečné,“ uvedl autor výzkumu Istvan Musci.
Jinými slovy, chrápání není normální, i když každý někdy měl nebo má ve svém okolí někoho, kdo noc zpestřuje úděsnými zvuky. Podle lékařů jde téměř vždy o náznak nějakého zdravotního problému. V lepším případě to naznačuje, že člověk trpí neprůchodností nosu a dýchá ústy. V horším případě, že jde o závažné kardiovaskulární onemocnění. A čím je člověk starší, je každý zdravotní problém nebezpečnější, takže totéž platí i o zdánlivě neškodném chrápání.
Chrápání je velmi častým důvodem partnerských hádek, dokonce i rozchodů. Tady je příběh páru, který se rozešel po padesátce. „Bylo to už neúnosné. Manželka mi neustále vyčítala, že chrápu. No tak, ano chrápu, občas tím sám sebe probudím, ale co mám dělat? Jenže ona mě kopala, bila, byla úplně posedlá představou, že trpím nějakou nemocí. Pořád říkala, že dříve jsem nechrápal. No a když jsem jí řekl, že ona dříve nechrápala taky, urazila se. V poslední době jsme se hádali pořád, kvůli různých maličkostí, takže jsme se dohodli na rozvodu. Oba máme šanci zařídit si ještě nový příjemný život. Žiju teď sám. Asi si vesele chrápu, ale nikdo mi za to nenadává,“ vypráví třipadesátiletý Boris.
Silné chrápání má i svůj odborný výraz, říká se mu ronchopatie. Problém je v tom, že může přispívat ke vzniku syndromu spánkové apnoe a to už je vážný problém. V podstatě jde o to, že se člověk ve spánku dusí. Pak se probere, zase usne a pak se zase dusí. A tak dokola. Někdy jde o zástavy dechu dlouhé deset i více vteřin, což už z lékařského hlediska problematické.
Pokud tedy někdo říká, že chrápání je normální průvodní jev stárnutí a není třeba se jím znepokojovat, mýlí se. Když už mu nezáleží na tom, že kvůli němu jiní lidé nemohou spát, mělo by mu záležet aspoň na sobě a pokud jsou jeho noční zvuky skutečně hororové, neuškodí mu svěřit se s tím lékaři.
