Dopis

70. narozeniny? Tak já taky na to konto přidám něco do placu. My jsme si na žádné okázalé oslavy dříve nepotrpěli, neměli jsme na to, a tak se stalo, že jsme byli doslova zaskočeni, když přišly k 70. narozeninám gratulovat dvě soudružky z MNV našemu tatínkovi. A tak to proběhlo rychle a aby tomu přece jenom táta dal nějaký slavnostnější ráz, tak vyzval maminku, aby nalila nějaký likér do malinkatých skleniček z baru. Máma to rychle nalila, bylo nás tam asi pět a každý to srkal, nic jiného k pití už nebylo, jen ty soudružky to do sebe hodily – přímo koply s rychlostí carských ruských důstojníků. Čekaly je totiž ještě dvě takové návštěvy a už směřovaly k východu. Jedna z nich se ale nějak tak neslavnostně zahleděla do prázdna a jazykem pohybovala po vnitřních tvářích nahoru a zase dolů po chvíli něco vyplivla zpátky do té skleničky a bylo vidět, jak si projíždí lál dásně jazykem, jako to děláme, když jdeme od zubaře po vytržení zubu a ujišťujeme se, zda se trefil a nevytrhl nám omylem zdravého souseda. Všichni jsme si toho všimli, ale zachovali jsme dekorům. Teprve když byly soudružky evidentně za branami paneláku, tak jsme si prohlédli tu malou červenou skleničku od té soudružky a zjistili jsme, že tam je zub, tak jsme se tomu smáli, ale to nebyla ta hlavní pointa, tu řekla až sestra, když jsme se trochu uklidnili: „Vy blázni, to není její zub, ale Boženky, které vypadl první zub a já jí ho chtěla schovat na památku a dala ho do té skleničky, protože jsem neměla zrovna nic po ruce“, pak nastal další smích, který byl ještě větší, než ten první. Jo – tak to je zase naše rodinné stříbro z rodinných historek.

Nedovedu si zcela představit, že by mi někdo neznámý napsal pro potěšení dopis. Ale jako příspěvek zde na našem portálu jsem si ho přečetla velmi ráda. Děkuji.

Paní Vlasto, děkuji mnohokrát. Jako byste ten city a láskou naplněný dopis psala i za mne. Teď právě vysvitlo slunce.

Dopis je to krásný.