Zkazil jsi mi život. Verbální agresivita je jev častý a nebezpečný

Měli jsme jedny přátele, kteří byli docela příjemní, byly jsme společně i na dovolené. Jakmile ale přišli k nám na návštěvu, obvykle se pohádali a říkali si velmi soukromé nedostatky a my měli dělat nějakou porotu a soudit je. Bylo nám to velmi nepříjemné, protože nemůžete dát nikomu za pravdu, protože jsme tu spornou situaci s nimi nezažili a navíc, musí si to přeci vysvětlit mezi sebou. On dokonce dokázal flirtovat před svou ženou s jakoukoliv ženou v blízkosti, dokonce to zkoušel i na mne. To už bylo příliš. Jeho ženu jsem považovala za anděla, že mu jeho zálety trpěla a nakonec jí utekl se sousedkou do Ameriky a nic jí neřekl, že ji opouští. Nechal ji ho hledat a pak i úřední rozdělení jejich majetku, která podle zákona propadla státu. Měli dvě děti.

Pokud neni partner vylozene agresor, tak za "zkazeny" zivot si muze kazdy sam. Nikdo nikoho nenuti zustavat ve vztahu, ktery mu nevyhovuje.

Myslím, že si při hodnocení tak zvaných „Italských manželství“ musíme dávat velký pozor na pár věcí. Některá taková manželství jsou plná hádek, ale také plná usmiřování a vášní, o kterých se lidem v těch manželstvích v klidu už ani nezdá. Tam, když zasáhnete, když muž (říkejme mu třeba Ferko) dokonce bije svou ženu na ulici (třeba na Žižkově), tak vám dokonce hrozí, že vám nakonec nabijí oba a ta žena (říkejme ji třeba Mária) na vás přitom řve: „Mě nevadí, že mě muž bije, je to přeci můj muž a vy se do toho nepleťte!“ V takovém případě si jen zkontrolujte, zda máte peněženku a přískoky co nejrychleji opusťte pole. Velkou chybou při posuzování takových událostí děláme v tom, že většinou slyšíme vyprávět jen jednu stranu příběhu a tak se docela často může stát, že stěžující si žena (třeba i zde) si vylije kýbl slz na účet svého hulvátského křičícího manžela (nebo manžela dobré kamarádky), a za svědky má opravdu i celý panelák, ale už zamlčí (o sobě) (a o kamarádce ví třeba houby, jaká je doma), že než začal manžel sprostě na svou ženu řvát, tak mu sice třeba jen šeptem a třeba i slaďounce řekla před tím takovou sprosťárnu a doslova napadla jedem jeho citlivé místo. A přiznejme si, že toho na sebe manželé vědí dost, co toho druhého dozajista raní, že by to vyprovokovalo k vraždě i samotného archanděla. Některé ženy také podléhají stádnímu chování. Někde jsem četl, že když je skupina žen spolu delší dobu, že se jim sladí i období menstruace. Nazývá se Whittenův efekt. To je snad pro muže neškodné, ale ony mají tendenci se skupinově vdávat a pak i skupinově rozvádět ( a na to jsem zatím přišel jen já bez jakékoli podpory z EU na vlastní náklady z vlastního pozorování okolí) a ty, které k tomu nemají žádný opravdový důvod, tak pátrají a pátrají a radí na společných babských konferencích a doma provokují a provokují a když mají opravdu dobrou kamarádku, tak ta jí v nouzi nejvyšší vypomůže a jejího manžela svede, nebo nasadí jinou ženu za úplatek, aby provedla ona špinavou práci – pak bác - „Game over“ a předloží důkazy. Jo, je to nevěrník a je konečně důvod k rozvodu. Z blízkého zahraničí znám i větu, která znamenala rezignaci na rozvod: „S tebou je život nesnesitelný, ty jsi odporně ve všem akurátní, kdo to má s tebou vydržet, kdybys alespoň chodil po nocích do hospody, mohla bych se s tebou rozvést, že se opíjíš!“

Jsou na to dva, jeden hulvát a druhý, co si to nechá libit. I když to se to mluví tomu, kdo to nezažije. Myslím, že takoví lidé jsou sebestřední a i domýšliví a když cítí, že druhý je lepší , že má sympatie druhých , tak to už vůbec nesnáší. On, nebo ona chce vyniknout, zažila jsem to i se známými na zábavě, shazování před lidmi, natož pak doma. Nám bylo trapně, jim vůbec ne, byla to jejich hra.

Z mého pohledu to souvisí s "božími mlýny". Co pošleme, to se nám vrátí. Někdy dřív a někdy natolik později, že už to pak vypadá, že je nám ubližováno, přestože my jsme dobrota sama.

Myslím, že těmto lidem chybí to čemu se říká sociální inteligence.

"Johann Nepomuk Nestroy: Další výhodou svobodného mládence je, že si může obouvat ponožky kterým chce koncem." Před manželstvím vidím jen jednu třetinu povahy toho druhého. Ty další dvě třetiny - většinou ty horší - se objeví až v manželství. Shazovat druhého, to je projev vlastní slabosti. Dělala to moje matka otci. Pak se o takovou "nadvládu" snažil můj manžel. Dvakrát jsem to řešila domluvou, potřetí jsem ho natřela tak, že napříště ztratil odvahu.

My máme nyní doma poměrný ráj na zemi,ale v dobách našich malých dětí se taky manžel párkrát vyznamenal....Přešla jsem to,co taky jiného. Obvykle jsem poznala už ráno,že vstal "zadkem nahoru",tak jsem se snažila všemu ,co by mohlo vyvolat spor nebo plané vyhrožování,vyhnout. Já sama jsem tolerantní,objektivní,nechávám žít. Nemám proč něco měnit,i když by se někdy něco vyskytlo,tak vím,že to není nafurt,jen takový výstřelek a pak zase vše dobré.

Ano, žiji v tom denně, snažím se to napravit. Něco se daří něco ne. Manžel je jinak hodný a pracovitý člověk, ale dovede slovem zranit. Někdy je to dobré, jindy okolo sebe seká až se chytím. Je to boj, mnohdy vyčerpávající. Kdo zvítězil, poraďte! Jak z toho ven, když se nechcete rozvést? Souhlasím, je to mindrák, nízké sebevědomí, snaha zostudit, očernit člověka. Okřiknu ho, snažím se nic nevysvětlovat, neobhajovat se. Ale někdy to nejde. Zvlášť v této hnusné době je to znát. Není kam jít. Jen malý příklad- dívá se na TV, chvilku se dívám s ním a protože mě to nezajímá, nebo jeto po Xté, otevřu si PC a čtu si, co mě zajímá. Už si tam zase? Dí. To do toho musíš pořád koukat? Nic dobrýho ti to nepřinese, závisláku! Něco uděláte, jste spokojená, líbí se vám to... On- to se ti líbí, vždyť je to hrozný! No jo, ty si byla vždycky divná. Nikdo tě nemusí. Všichni to o tobě říkají.Jsi tu zalezlá, nikam nechodíš. To je jen příklad, ostatní není publikovatekné. Odpovídám někdy, no jo, někdy kontramanipulací, někdy, mě to nevadí, mě se to líbí. Ale mrzí to, že je takový. Před lidma mě nezhazuje a mluví o mě hezky. O to víc to člověka mrzí. Kdo má pozitivní zkušenost jak na to, prosím, poraďte!

Podle mne je to projev nízkého sebevědomí. Přiměřeně sebevědomý člověk nemá touhu někoho urážet a nemá ani chuť nechat si urážky líbit. Co s tím, když takové chování si člověk přinese ze své rodiny?