Tu dobu si nepamatuji, měla jsem před sebou ještě 30 let chození po houbách, proto nemohu sloužit potvrzením autentičnosti ani zkušeností.
Pokud v uvedené době chtěla žena učit, musela kromě jiných ustanovení prý podepsat toto:
- nebude vycházet z domu mezi 8. hodinou večer a 6. hodinou ráno
- neuzavře manželství, jinak bude smlouva okamžitě zrušena
- nebude se courat po městských barech
- nebude kouřit cigarety, jinak bude smlouva okamžitě zrušena
- nebude pít pivo, whisky ani víno, jinak bude smlouva okamžitě zrušena
- nebude si barvit vlasy ani se líčit
- zatopí v kamnech na dřevo v 7 hodin ráno, aby byla třída dostatečně vytopená při příchodu žáků (8 hodin) a jednou denně vynese popel.
Nevím, zda následující povinnosti byly obsahem pracovní smlouvy mezi ústavem a učitelkou, je však zřejmé, že škola myslela i na nezastupitelnou roli rodičů, kterým psala:
Připomínáme rodičům, že DOMA se jejich dítě musí naučit zázračná slova: dobrý den, dobrý večer, prosím, mohu?, promiňte, děkuji.
DOMA se dítě musí rovněž naučit chovat se čestně, nelhat, chovat se slušně, být přesné, neříkat sprostá slova, projevovat solidaritu, respektovat své přátele, staré osoby a profesory.
ROVNĚŽ DOMA se musí naučit čistotě, nemluvit s plnými ústy, neházet odpadky na zem.
A dále se musí DOMA NAUČIT postarat se o své věci a nedotýkat se věcí ostatních.
MY VE ŠKOLE ho naučíme matematiku, vědy, zeměpis, dějepis, jazyky, tělesnou výchovu a pouze rozvineme výchovu, kterou dítě získalo doma.
A jak to ve škole vypadá dnes? Smlouvy naštěstí neobsahují omezující povinnosti, a tak si učitelka chodí ke kadeřnici, na kávu či skleničku s kamarádkami, v pozdních nočních hodinách se s klidem vrací domů z divadla, vdát se některá stihne i vícekrát za život. A ještě další nevím - obsahovala pracovní smlouva podobné podmínky i v případě pánů učitelů?
A jak je to s dětmi? Stačí si popovídat s kteroukoliv učitelkou mateřské školy, a dozvíme se, že to není žádná hitparáda. Tak co tam trochu nakouknout?
Mnoho pedagogů současných mateřských škol rodičům připomíná, co by mělo jejich dítě znát před nástupem do mateřské školy: své jméno a příjmení, pozdravit, poděkovat, vyslovit přání, spolupracovat při oblékání a svlékání, nazouvat a vyzouvat obuv, vysmrkat se do kapesníku, používat toaletu, umýt si ruce mýdlem, utřít se do ručníku, vyčistit si zuby, při jídle sedět u stolu, držet lžíci a najíst se, pít z hrnečku a skleničky, uklidit po sobě hračky.
A realita? Z učitelek se často stává „obsluhující“ personál. Místo vzdělávacích aktivit učí děti základním hygienickým návykům, základům slušného chování, zapínat knoflíky, nasazovat čepici a dalším a dalším činnostem, jejichž zvládnutí by si měly přinést z domova. Neplatí to o všech dětech. Zaplaťpánbůh, nezřídka se vyskytují rodiče, kteří své dítě přivedou do mateřské školy připravené. Jako kdyby četli pokyny z roku 1923. Nebo, jako kdyby si uvědomovali, že aby učitelé mohli dítě naučit to, co předepisují osnovy, nebo vzdělávací programy, nemohou se zabývat tím, co má dítě umět z domova.
Na téma vstupu dítěte do mateřské školy jsou popsány doslova tisíce stránek knih, středoškolských učebnic, vysokoškolských skript, bakalářských i doktorandských prací, internetových diskusních fór, blogů. Svými myšlenkami nechci vyprovokovat vášnivé diskuse. O předškolním vzdělávání mohou zasvěceně hovořit odborníci v tomto oboru a učitelky. Právě oni mají podrobné informace, analýzy, statistiky, komentáře, výsledky průzkumů, ale také zkušenosti. Nicméně není málo článků a diskusí na téma nedostatečné rodinné výchovy k základním hygienickým i společenským návykům. Mnoho rodičů, než by ztráceli čas čekáním, až se jejich malý potomek obuje, raději mu boty nasadí sami. Když se pak v jedné třídě sejde takovýchto dětí patnáct, má učitelka před odchodem na procházku opravdu plné ruce práce. A čas na poznávání a učení, ten se zkrátí kvůli nazouvání bot.
A proto je možná na místě rodičům popřát trpělivost a důslednost při výchově k sebeobsluze jejich dětí a paním učitelkám za trpělivost poděkovat a v jejich skutečně náročné práci přát nervy pevné jako kotevní lana zaoceánských lodí.