Optimisté žijí déle

Každý je magnetem toho nač myslí:slunce máš v duši a budeš svítit,na propast mysli budeš se řítit.

Ráda jsem si přečetla všechny vaše příspěvky. S některými vašimi názory souzním, s jinými nesouhlasím, protože moje zkušenost je jiná. Tady ale nejde o to, co vnímáme jako dobré nebo zlé, ale o to, co činí náš život snesitelnějším a lepším. Čtení sebelepších myšlenek nepomůže, proto jen opakuji, co je napsáno výše: ... "pokud člověk není niterně odhodlán ke změně, pokud není otevřený novému přístupu k životu, ..."

Mařinko, mám radost, že ses zastavila. Určitě už běháš jako laňka, a pokud ne, lidská chůze také není k zahození. I troška optimismu je lepší než žádný. Potěší mě, zastavíš-li se častěji. Stále se všechno mění, tedy i my, jen někdy jsou ty změny viditelnější a citelnější. Přeji ti krásné dny a klidné noci. ♥

Milá Janinko, uplynuly vody času, co jsem tady "slídila". Obdivuji, jak jsi věrná. Dle přiložené charakteristiky "optimisty", jsem jím snad ze tří čtvrtin. To se mi podařilo. někdy ovšem to zaskřípe. Ty, jak tě znám, jsi na tomto poli úspěšná. Tak úspěšně pokračuj. Rok 2021 má č. 5, a to je číslo ZMĚNY. Bude určitě k lepšímu. papa mm

Jan Zelenka-moc se mi líbí vaše vyjádření. Jsem realista, ale když se moje kamarádka upne optimisticky na něco, což ji nevyvracím, ale byla bych opatrná, tak jí pak úplně zničené musím optimisticky dodávat sílu do života. Řekla bych, že se nikdy nepoučí a ten její optimismus ji ničí. A tak je to po celý život. Vždycky se otřepe a znovu se dívá optimisticky dopředu. Je to možné nebo je to od ní přetvářka, kterou jen já nevidím? Neumím se asi správně vyjádřit, omlouvám se.

Pane Martine malá písmena ráda mám, ale skočila mi tam velká a tak jsem je tam už nechala.

Paní Eleno Valeriánová, dovolil jsem se vyjádřit k vašemu příspěvku podrobněji, ale nedělám si patent na pravdu, tedy jen tak pro srovnání a hlavně pro zábavu. Vaše názory jsem dal pro lepší orientaci v textu do uvozovek. „Mám dost silné pochybnosti, o tom, že se dá osobnost člověka změnit jen přečtením nějakých myšlenek jiného člověka.“ S tím s Vámi naprosto souhlasím. „Optimisté žijí, jak chtějí. Bez ohledu na jiné? Není to sobeckost?“ Tady už s Vámi nesouhlasím, podle mne optimisté se snaží žít optimisticky, i když jim život uštědří sem tam nějakou ránu a snaží se citlivě chovat i k neštěstí jiných a hledají s nimi stále to pěkné, pro co stojí žít a radovat se ze života. Optimista není ale ten, kdo tancuje na hrobě svého partnera, vážné věci ho skolí stejně, ba dokonce více, protože cítí, že se mu nedaří najít ten svůj, jak si myslel, že neotřesitelný recept na život. Pak ale takový sražený optimista z nebe na zem do bláta sám potřebuje někoho, kdo by ho z toho smutku vytáhl a jen málokdy najde tak silného člověka. „Optimisté si nedělají vážné starosti? A co když se jim do cesty připlete třeba vážná nemoc partnera? Není to sebestřednost?“ Já si myslím, že si optimisté ve skutečnosti dělají vážné starosti také a dokonce větší, než by se od nich čekalo, protože při jejich řešeních nezapomínají uplatňovat stále ten svůj životní postoj, dokud to jenom trochu jde a to je často přetěžký úkol – nevypadnout z role. Nezaměňujte optimistu s flegmatikem. Optimista občas flegmatikovi i „zazávidí“, když už mu optimismus k překonání životní rány nestačí. Opačně to neplatí. :) „Ještě mi tam chybí, že optimisté odejdou z tohoto světa až oni sami budou chtít.“ Tady nejste tak daleko od pravdy (podle mne), hodně veřejně známých životních optimistů, když usoudili po zralé úvaze, dokud takové zralé úvahy byli ještě schopni, se rozhodlo svůj život ukončit sebevraždou. Důvodem bylo, že si uvědomili, že svůj život už nemohou řídit v tom optimistickém stylu a nechtěli být příčinou dlouhého smutku druhých při pohledu na ně a tím méně si přáli, aby byli pro ně zátěží. Byli totiž zvyklí jim jen nalévat svůj optimismus a ne smutek a skepsi.

Mám dost silné pochybnosti, o tom, že se dá osobnost člověka změnit jen přečtením nějakých myšlenek jiného člověka. Pořád jsou to jen myšlenky někoho jiného. Optimisté žijí, jak chtějí. Bez ohledu na jiné? Není to sobeckost? Optimisté si nedělají vážné starosti? A co když se jim do cesty připlete třeba vážná nemoc partnera? Není to sebestřednost? Ještě mi tam chybí, že optimisté odejdou z tohoto světa až oni sami budou chtít. Nemyslím si, že jsem povahou pesimista, ale takového stoprocentního optimistu bych ze sebe udělat nechtěla.

Paní Hano, to byl samozřejmě jen pokus o vtip a snad Vás neranil natolik, že jste rozhodla jednou měsíčně ze svého repertoáru vyřadit všechna malá písmena? :)

DOBRÁ RADA PANE MARTINE, TO CHCETE ŘÍCI, ŽE NA NÍ PŮSOBÍM JAKO DŮVOD K SEBEVRAŽDĚ? ALE ONA MI TO SDĚLUJE PO TELEFONU.