Obyčejnosti našeho života

Mně pomáhalo psát si deníček mezi 13 a 30 lety.Pak už nebyl čas,jen výjimečně sem-tam něco.Schovávám si to i se všemi doplňujícími předměty,jako lístky od autobusu,vlaku,vstupenky,odznaky,různé upomínky...Moje děti to asi vyhodí,nevím,trošku to bude škoda...Posledních 5 let,co jsme se přestěhovali,každý den zapisuji do domovní knihy počasí a hlavní události dne.

Naprosto krásný text! Je tam jasný prožitek a na něm postavená rada. Vím, že se toto osvědčuje a někdy si večer před spaním naschvál vybavuji to samé - tři hezké věci z toho dne. Má to terapeutický účinek (i když nejsme blázni) a pomáhá to k většímu vnitřnímu klidu a dobré náladě. Doporučuji. - Pan Pavel Nevimjakdal ve včerejším komentáři to považuje za koninu. Ostatní stovky tisíc lidí vědí, že to tak není. To neznamená, že by to fungovalo i jemu, to je jasný.

Od 16 let si zapisuji přečtení knihy s poznámkami a výpisy. Od r. 2013 si píši deník. Někdy se podívám, co jsem ten den dělala...Na FB na mne vyskakují staré fotky a události . Je milé si připomenout, co se dělo před lety..

Přesně takový postup nám doporučovali na školeních s psychology, které jsme museli v zaměstnání absolvovat. Přesto jsem to nikdy nedodržela, protože jsem se neuměla nikdy zastavit, myšlení bylo jak na horské dráze. Až v důchodu jsem poznala, jaká jsem kamarádka s obyčejnou tužkou a notýsky, kalendáři a diáři. Píšu do všeho, co mi přijde pod ruku. Nejsou to deniky, které bych si uchovala až do konce života. Často je po čase zlikviduji. Zjistila jsem ale, že samotné zapsání myšlenek mě baví a udržuje i moji slovní zásobu. Ale musìm říci, že to nejsou jen ty pěkné zážitky, i když ty naštěstí převažují. A abych si je více uvědomila, dám je na papír.

Pokud takovéto myšlenkové pochody vedou k pozitivnímu výsledku, proč ne. Já jsem takové letmé poznámky vytáhl po více, než padesáti letech a vyšly z toho dvě vydané knihy.

Vzala jste to za správný konec. Já už naštěstí takové chmury nemívám, ale našlo by se u mně několik pěkných notýsků, které jsem si v dobré víře pořídila, ale zatím nepopsala. Letos mám v úmyslu zapisovat si "neuvěřitelné zážitky" moje a mých blízkých. Už se těším na vaše Obyčejnosti.

Vynikající článek. Také jsem četla, že je dobré, každý den na sobě ohodnotit nejméně pět věcí kladně. Nejen co se týká vzhledu, vlastností, ale i toho, co jsme dokázali - například - uvařila jsem vynikající oběd aj.

O takové terapii jsem nikdy neslyšela,ale je víc než zajímavá.

Děkuji za článek - positivně vnímám každé své ráno, do kterého se probudím. A pak každý večer, když ulehám si vždy říkám, že jsem jej prožila ve zdraví a můžu klidně spát, pokud není zrovna bouřka, která mně ze spánku ruší.

Julko, pro mě osobně je tento vyhodnocovací postup také dobrý. Člověk by se měl zamyslet nad tím, co bylo dobré a naopak, nefackovat se, ale spíš si ujasnit, proč a jak to může být lepší. Já jsem si loni v nedobré psychické situaci hodně psala, dokonce i kreslila. Děkuji.