I zvířata mají deprese. Trápení může způsobit zdánlivá maličkost

Článek byl o tom, že i zvíře má své city a pokud je to zvíře, které bylo zvyklé žít v tlupě - jako vlk či pes, tak ty instinkty tam pořád jsou...pejsek má "svou tlupu" rád a záleží na tom, jaká ta tlupa je, jestli uspokojuje jeho psí potřeby nebýt sám a vědět, že je milován. To s tou vypranou hračkou mne dostalo...asi bych utíkala sehnat stejnou do obchodu, aby netrpěl. Takhle jsem já pochopila ten článek. Ale na druhou stranu se musím zastat pana Martina, určitě to nemyslel zle, jen to "roztáhl" do širších souvislostí, o kterých nebyla v článku zmínka. A to je naprosto jiné téma a ve spoustě věcí měl pravdu. :-))

Pane Vrbo, stále " sčítáte jablka s hruškami". Řešíte zde sice závažné problémy společnosti, se kterými nelze nesouhlasit, ale nepleťte dohromady životy lidí a zvířat. Láska ke zvířatům se opravdu neprojevuje prodáváním oblečků na pejsky nebo v přemrštěné jejich úpravě. Problém je v tom, že skutečný milovník zvířat si nejdříve prostuduje, co je pro daný druh podstatné a pak si podle svých možností zvíře obstará. Rozhodně snad nikdo, kromě ziskuchtivých jedinců, nepodporuje množírny zvířat. Naopak měly by se zpřísnit tresty pro tyto lidi, protože to je týrání zvířat. Nemůžete srovnávat zdravotní péči o lidi a o zvířata. Za ošetření zvířat si každý platí sám, na tom se stát ničím nepodílí. Takže je zbytečné to srovnávat v tomto článku ani jinak. Vše je jen v lidech. Moje rodina vždy měla nějaké domácí zvíře, bez zvířat není rodina úplná. Děti si osvojují od malička správný vztah ke zvířatům a k přírodě. Vždy ale vycházíme z toho, že zvíře není člověk a má jiné potřeby.

Paní Znamenáčková, ne, ne, asi jste mi dost dobře v té hlavní oblasti nepochopila, vždy všechno souvisí se vším a tak lze srovnávat i to, jakou péči dostává člověka a jakou zvíře. Já také vím, že veterinář je zvířecí doktor a ne ten pro lidi a že většinou na sono chodí zvířata jinam, než lidé, že tedy zvířata ve frontě lidi „nepředbíhají“, tak jsem to přece nemyslel.:) Také vím, že se musí za péči o zvířata platit a to dost. No – a právě i to zase ubírá prostředky důchodcům na živobytí. Vytvoří si ke zvířeti takovou citovou vazbu, že raději jdou s kočkou desetkrát na dialýzu ledvin v beznadějném stavu a rozmazlují ji drahými pochoutkami nadnárodních firem, než aby se pořádně sami hodnotně najedli. Jedná se o to základní, jaký máme ve společnosti žebříček hodnot a kdo ho ve prospěch byznysu řídí - formuje. To také bylo obsahem té podle Vás mé „neomalené“ kritiky nadváhy té paní, zase se jedná u Vás o nepochopení a u té paní o špatný žebříček hodnot, ona se stará o zdraví cizích koček a přitom se sama před našimi zraky zabíjí přejídáním. Kdyby byla obézní ta čtyřnohá kočka, byla by ta paní první, která by na to tu majitelku kočky upozornila, tedy měla by ji na to upozornit. :) Doktor Nowzaradan, který tyto morbidně obézní lidi v USA operuje, začíná vždy pravdivou a ne „neomalenou větou“: „Pokud se budete přejídat, brzy umřete“. Pořádně s takovými lidmi na úvod zatřese ve snaze je vytrhnout ze špatných stereotypů a ne jim ublížit, tak jsem to myslel i já. A pejsek a kočička (ale i křeček je dobrý) je také občas dárek – „záplatou“ dítěti na duši, když táta a máma nemají pro něj čas, nebo se kvůli vlastní blbosti dokonce rozvádějí a to samé platí pak pro děti směrem ke svým starým rodičům. Svůj nezájem o ně i oni zalepí pejskem. Nemáme my lidé na sebe čas, protože od základních lidských citů nás odvádí reklama ke spotřebě a k nákupu blbostí a nezlobte se, je to tak a také vím, že zvířata jsou v tom nevinně a dokonce suplují to, co patří lidem. Tam je pak sice to zvířátko alespoň něčím, co pomůže „zaplácnout“ v našem citovém ustrojení tu díru záplatou, ale má jinou barvu a je z jiného materiálu a je to tedy znát. A že se Vám nezdá moc vtipný ten první příspěvek, no každý jsme trochu jiný. Jsem si ale jist, že já i Vy máme zvířata rádi, ale já se na ně koukám i v širších souvislostech s vývojem ve společnosti. Zvířata nekritizuji, obdivuji je a vidím, jak jsme jim i podobní, sleduji všechny pořady, kde ukazují jejich svět v jejich přirozeném prostředí, kritizuji společnost lidí. Děkuji Vám za výměnu názorů.

Pane Vrbo, myslím, že srovnáváte dost rozdílné věci, veterinární péče a lékařská pro lidi nejsou nijak provázané, to, že je péče dostupná pro zvířata není na úkor lidských pacientů. Ano, taky vím, že s kocourem se dostanu někdy na vyšetření rychleji, ale taky si to platím, takže služby prostě jsou lepší - i když já si opravdu nemůžu na lékařskou péči stěžovat. A buďte ujištěn, že i kdyby se zrušily všechny veteriny, tak ta stařenka se na sono dřív nedostane, protože je to financované z úplně jiných prostředků. V čem s Vámi souhlasím je to nepřirozené "šlechtění" zvířat, nikdy bych si nic takového nepořídila. Také mám pocit, že zpochybňovat něčí odbornou klasifikaci, jen proto, že váží víc, než se Vám líbí je neomalené. A Váš první příspěvek opravdu vtipný nebyl ani trochu.

Paní Jírová, myslím, že se mýlíte, já se přece také vyjadřuji ke zvířatům, mám k nim možná mnohem lepší vztah, (už jako kluk jsem neuznával týrání zvířat v cirkusech) než si myslí ti, kteří je různě šlechtí a przní a odklánějí od původních předků, kdy se jim už i třeba špatně dýchá, ale mají „božsky“ rozšlápnutý čumáček, ano pěkně „vypadají“ pro úspěšnost prodeje (například i ten pejsek s vypoulenýma očima u článku). Vždyť je to odporné, jak jsou v honbě za stále menšími druhy doslova týráni například čivavy. Cituji z jednoho článku na netu: Nejmenší pes světa, čivava Miracle Milly, je vysoká necelých deset centimetrů. Říká se, že co je malé, to je hezké. A platí to i pro čivavu jménem Miracle Milly, která se stala nejpopulárnějším psem nejen v Americe. Na sociálních sítích má statisíce fanoušků. Konec citace. Tomu říkáte láska ke zvířatům? To je pro mne týrání zvířat, takové pak nezachrání ani deset psích psychologů od smutného závistivého pohledu na své původní předky, jsou to totiž vlastně invalidní - zvířata , které si z nich lidé pro svůj „smysl“ pro „krásu“ „vyšlechtili“. Ale ti samí lidé se bojí jíst geneticky upravenou kukuřici, to jsou paradoxy. A to nemyslím ani na ty odporné množírny, kde žijí v hrozných podmínkách po desítkách u „milovníků“ u obchodníků se zvířaty. Kdyby je ti tak zvaní „milovníci“ zvířat nekupovali, tak by ani ty množírny neexistovaly. Konzumní společnost podporuje chov zvířat, protože se kolem toho točí dost peněz. Kdyby se taková pozornost věnovala starým lidem, a vynakládalo se na ně tolik všech finančních i jiných prostředků, byl by svět lepší a zvířata by nám „zatleskala“. Dnes se dostane pes na sono, dříve, než nemocná stařena. Ano, dnes už mají zvířata skoro stejnou a dokonce i lepší lékařskou péči, než mnozí lidé u nás a v celosvětovém měřítku, tedy v rozvojových zemích, například v Africe zcela určitě. Že se ti milovníci zvířat nestydí. Existují profese, které nebyly dostupné nedávno ani lidem a dnes se to hemží různými zvířecími psychology kardiology, cvičiteli, optiky a dokonce jsem už slyšel i o psím koučinku, kde se učí správně běhat a odkašlávat hleny. Módních návrhářů je také dost naseto, kteří zvířata oblékají, zvířata mají salony na úpravy zevnějšku, které je doslova przní, to všechno s láskou ke zvířatům nemá nic společného, protože je to ze zvířecího života vytrhává. Ta paní, co se tak „pěkně“ stará v televizi o kočky, by se měla v prvé řadě postarat sama o sebe a ubrat dvě třetiny na své váze, jinak bude velice brzy nemocná a zatíží naše zdravotnictví. Ano, žebříčky hodnot se úplně zhroutily a všechno diktuje jen byznys – kolotoč peněz. Snad koronavir světem zamává a tyto různé naprosto zbytečné profese zaniknou. Měl by na svém kontě konečně i něco pozitivního. Tím, že jsem se vrátil do minulosti 50. let s humornou nadsázkou, jsem chtěl jen poukázat, že konzumní společnost převálcovala základní hodnoty a vnucuje lidem reklamou to, co je nelidské a nezvířecí a je to stejně odporné, jako když fašisté a komunisté chtěli stvořit „nového“ člověka.

Pane Vrba, vždyť vás nikdo nenutí číst podobné články, zvláště když nemáte ke zvířatům žádný vztah. Určitě si někde jinde najdete i článek o pracujících ve šroubárně a budete spokojen.

Jo – to jsou starosti, 50. léta na vás, v půl páté šlapat 10 km jaro – zima na kole a v 6 hodin už nástup v montérkách u soustruhu v Kolbence s termoskou s bílým kafem a krajíčkem chleba se sádlem na celý den a plnit plán ve šroubárně minimálně na 120% a starosti o psí deprese byste nechali určitě jen navoněným paničkám zazobaných kapitalistů z vólstrýtu . A smutné psí oči by jste upínali jen vy sami na kalendář, kdy už bude den branosti.:)