Silvestr je den, kdy počasí umí pořádně překvapit

Koncem tohoto roku jsme se stěhovali se dvěma malými dětmi přes ulici. U nás byla už o Vánocích ledovka. Nosila jsem "drobnosti" v taškách a v náruči. Hrozně to klouzalo. Skončila jsem s namoženým kotníkem.

Nezapomenutelný Silvestr a Nový rok...31.12. jsme se sestrou v asi 11 stupních nad nulou šly na vlak,oblečeny spíš do deště,bez čepic a rukavic,já měla nevím proč šátek a sestra šálu,to nás o den později dost zachránilo.Pobývaly jsme na chatě s klukama,kamna byla na naftu,byla nám čím dál větší zima,ať se topilo sebevíc. Za okny padal sníh a někdo šel ven a pak hlásil,jak se ochlazuje...Vydržely jsme do rána,asi v 5 hodin šli s klukama na vlak,na zastávce sníh po kolena,bylo pod dvacet stupňů pod nulou,odstavené vagóny mrazem vydávaly rány,jako by do nich někdo mlátil kladivem....Pak přijel kouzelný červený motoráček,uvnitř teplo....Dojeli jsme do Varů a my šly od nádraží do města hlubokým sněhem,nikde ani živáčka,ani jediná vyjetá kolej...Kupodivu,ani já ani sestra jsme nebyly nemocné,jen jsme spaly dlouho,až do večera. Myslím 5.1.jsme jeli pracovat do terénu,na lom Družba,kde jsme měli vytyčovat koleje.Nepodařilo se jim spustit buldozer,tak jsme zase jeli zpět do kanclu. Brácha,co ještě chodil do školy,měl pak dlouhé uhelné prázdniny.

Na rok 1978 nelze zapomenout. Zrovna mě pustili z porodnice. Takže jsem vítala nový rok s miminkem u prsu.

Ten zvrat počasí pamatuji, po půlnoci jsem šla z večírku domů v plesových páskových botičkách, které se bořily do mokrého sněhu. Nikdy už jsem pak takové prochladnutí naštěstí nezažila. Ale v mládí se lecos zvládne, měli jsme pak dlouho na co vzpomínat.

Ano, rok 1978 pamatuji. Manžel jel s tehdy čtyřletým synem k rodičům do vsi vzdálené asi 20 km. Chtěl se k večeru zastavit taky u kamaráda ze školy. Já jsem jet nechtěla, měli jsme ještě tříměsíční dcerku a tušila jsem, že se manžel u kamaráda asi zdrží. Syn i manžel byli oblečeni přiměřeně odpolední teplotě. A pak nastal ten horor. Manžel domů nejel a nejel, neměli jsme telefon, (dovede si to dnes někdo představit?), prostě nebylo možné se nějak dozvědět, co se děje. Už si nepamatuju, kdy přijeli, oba promrzlí, auto neroztálo snad za celou cestu. A to ho musel ten kamarád roztahovat traktorem; naštěstí tenkrát pracoval v místním JZD...

Jaký byl Silvestr 1978 si nepamatuji, byla jsem ještě školačka. Zato mi zůstaly v paměti tzv. uhelné prázdniny. Na začátku ledna 1979 jsme se dověděli z rozhlasu, že se nebude ve školách vyučovat. Prázdniny trvaly nejprve týden a potom byly prodlouženy o další dva týdny. Pololetní vysvědčení jsme dostali až v půli února. Byly zrušeny školní lyžařské kurzy i výlety, aby se dohnala výuka.

Já jsem byla v té době taxikářka a šla jsem vydělávat po půlnoci. Volha byla zamrzlá, takže asi tři hodiny jsem ji rozmrazovala, ale pak jsem jezdila dvacet hodin skoro nepřetržitě a vydělala obrovské peníze. Byla to docela hrůza. Potom jsem spala dvanáct hodin v jednom kuse. Nikdy před tím, ani potom jsem už tolik za jeden den nevydělala. ♥

Ano tehdy to byly tzv. uhelné prázdniny. Počasí je nevyzpytatelné , letošní předpověď zní až minus 10 st.

Na Silvestra 78 se pamatuji, byli jsme mladí, s novorozencem, bez ledničky. Jídlo bylo mezi okny a ráno vše zmrzlé, láhve zkroucené. Všichni byli šokováni tou teplotní změnou.

Pamatuji se, že jsem nepřipravená vyšla na chodník před domem a zastavila se pod kopcem o plot. Nic zlomeného, jen naražený bok....