Chci si život užít. To je věta, která rozděluje generace

Svého syna jsem se snažila vést už od malička k samostatnosti a zodpovědnosti, aby věděl, že „bez práce nejsou koláče“ a „jak si ustele, tak si lehne“. Od prvního ročníku VŠ při denním studiu pracoval za 8000,- Kč jako programátor. Bydleli jsme společně, ale vařil si sám, a přispíval na chod domácnosti (voda, elektřina, plyn, topení, internet, fond oprav). A také jsme ho vlastním příkladem učili, že hodnota člověka nespočívá ve značkovém oblečení, exkluzivních dovolených atd. A ještě, že život podle pořekadla „bez peněz do hospody nelez“ mu ušetří spoustu potíží, do kterých se dnes mladí, a nejenom oni, dostávají (předlužení, exekuce). Takový život „na dluh“ v honbě za „konzumem“ totiž člověka zotročuje. Už není pánem svého života, jsou jím jeho dluhy, hypotéka a nezdravá touha „užívat si za každou cenu“. Vždycky jsem mu říkala, že poznám, jak jsem ho vychovala, až bude mít své vlastní děti. Už má svoji domácnost, vaří, nakupuje, o vnučku, které bude v lednu 5 let, se stará hned od prvního dne, co si ji přinesli z porodnice, včetně koupání, přebalování, krmení … A abych ho nepřechválila, s úklidem je to horší, to byla vždy jeho slabá stránka. A je z něj „roztržitý pan profesor“, co občas zapomene na máslo či chleba, když mi nakupuje, abych nemusela kvůli covidu19 do Billy, nebo včas pro rodinu zařídit, co měl. No, nikdo není dokonalý!

Tomu říkám běh života. Starší generace dělá všechno, aby se ta nastupující měla lépe, než ta jejich a když opouští scénu, tak jim na závěr už jen z nápovědní budky vyčte nevděk a pohodlnost, tím jim nechtěně předá i žezlo, aby v tom zase ta nastupující generace zase pokračovala, včetně těch výčitek podle stejného scénáře. To by chtělo trochu hudby z generace mých rodičů, táto a mámo, díky za všechno, risknu to, snad se to smí (?) https://www.youtube.com/watch?v=3gXbI_StGpk&t=149s

No článek je možná dobře napsaný ale chybí podstata.Kdo umožnil dnešní mladé generaci takový způsob života.Kdysi se říkalo že jedna dobře padnoucí facka je lepší než 10min.kecat.Všechno záleželo na výchově.

Perfektní článek. Děkuju za něj. Napsali to už mnozí přede mnou v diskuzi.Ano, dnešní generace mladých lidí je zvyklá žít úplně jinak. Nejsem žádný staromilec nebo zpátečník,ale občas mi jejich životní styl hlava nebere. Žít na dluh aby ostatní koukali jak já žiju.... To není můj tzv.šálek čaje.

Nemáme s tím problém, asi jako většina starší i mladší generace. Každý je tady sám za sebe. Děti máme slušné a úspěšné. Nechodí s nataženou rukou, tak jim právě proto rádi pomůžeme. Bydlí v "bezpečné" vzdálenosti, takže si vzájeně do talíře nevidíme a nic nás tím pádem netrápí. My se máme hmotně lépe, než naši rodiče a oni se zase mají lépe, než jsme se měli my. To je v pořádku. Dlužno dodat, že bychom s nimi neměnili!

Monika to napsala dobře. Přizpůsobit se okolnostem je nutnost k přežití. A měli bychom si přiznat, že většina z nás chtěla, aby se děti měly lépe než my. Naši synové ještě absolvovali vojnu a tam se zocelili. I na školu se děti dostaly, pokud měly výsledky. Doba se ale časem změnila. Každý mohl studovat co chtěl. Bez překážek a velkých požadavků. Žáků bylo málo a škol hodně. To bylo první ulehčení. Dále se mladí nesetkali s tím, že by nesehnali zaměstnání. Stačilo umět trochu anglicky. To byly předpoklady k nástupu kamkoliv. Kolik z nás si změnou zaměstnání po revoluci prošlo, protože firmy zanikaly. A pak náš věk. Padesátníci byli staří... Mladí mají možnost se vzdělávat, protože rodiče nemají problém je uživit. Dokonce bydlí dlouho u svých rodičů. I když jsou dávno dospělí. Tím , že se příliš neženou do pevných svazků a děti odkládají na pozdější dobu, jsou finančně nezávislí a chtějí si užívat. S jakým platem jsme začínali my? Užívat v jejich pojetí je jiné než za našeho mládí. Proto mne ani neudivuje, že jejich život naplňuje jiná kultura než ten kdysi náš. Oni na to mají a nemají kde ty peníze utratit. A pokud nemají, tak si půjčí. Jak říkala moje tchýně- na lepší se vždycky zvyká líp. Ale obráceně? Vidím ve své rodině, že si také volný čas chtějí užívat. I s dětmi. Mám jen obavy, aby jim to vydrželo, můžou přijít v životě horší chvíle než uzavřené welnes či nemožnost jet si zalyžovat.

Také nemám ráda ten dnešní rozšířený a často v reklamách nabízený výraz Užívat si, Užijte si - ve smyslu Mějte se dobře. Můj život byl snad dobrý, i když jsem si ho původně určitě představovala jinak. Ale to, co jsem dostala, jsem snad zpracovala dobře. Nedávno jsem četla článek nějaké doktorky. Souhlasila jsem s ní v tom, že hodně mladých lidí si chce opravdu užívat. Pod to zahrnují nic moc nedělat, být materiálně zabezpečen i za cenu půjček a nenést pokud možno za nic zodpovědnost. Někdo to prostě vyřeší - rodiče, banka, stát. A tohle bylo u nás jiné. Třeba ten fakt, že jsme byly poloviční sirotci a na škole nás udrželo stipendium. Na to prospěchové, které nám finančně vypomohlo, jsme se zkrátka musely učit a braly jsme to vážně. Ne si semtam zopakovat ročník a matko, zaplať. A když jsem dostala učitelský plat, tak jsem měla radost, že můžu mamince něco koupit. A když jsem mohla koupit něco i sobě, hodně jsem si toho vážila. Nebyla jsem žádný anděl, to asi bylo dost samozřejmé. Omlouvám se, opravdu nechci zobecňovat. Znám také hodně mladých lidí, a především mimopražských, kteří jsou jiní. Vidím to i v létě v Týně. Tam se prostě dělá a taky pomáhá rodičům. Ostatně to píší i zdejší čtenářky, viz např. Maruška Ženatová. Co rodina, to originál.

Uzivam si zivota i v teto dobe, dalsi uz nebude tak nic neresim, nespokojenci byvali driv i dnes, cas ukaze co bude dal.

Každý si rád užívá, jen máme o užívání si různé představy. Taková pandemie je skvělou příležitostí k přehodnocení našich představ. Rozhodně jsme na tom lépe my "životem ošlehaní". Mladí jsou na tom mnohem hůř. Ještě se nestačili pořádně rozkoukat, co život obnáší, a už jim někdo chce přistřihovat křídla. Ale podobně na tom byly všechny generace mladých, jen okolnosti byly poněkud jiné. Čím dříve pochopí, že život není jen o práci pro peníze, ale hlavně o práci "na sobě", tím líp pro ně. Zvládly to generace před nimi, zvládnou to i oni. Mnozí zkušení ovšem nejsou pro ně zrovna nejlepším vzorem, protože sami ještě nepřišli na to, o čem že ten život vůbec je.

Asi jsem jen jednou z mnoha, která je také alergická na ta 2 slova : užívat si. Viníkem ale není český jazyk. Chápu, že se mladí a staří nemohou shodnout na představách, co si o užívání si máme vlastně myslet. Nemohou, vždyť vyrostli v odlišných podmínkách. Je mi tedy jedno, že si někdo chce užívat, ale nemusí to přece vytrubovat do světa. Když ba to má, ať si užívá, pokud jsou k tomu i podmínky. Ty teď nejsou, protože tu máme pandemii, a proto by se měl podle toho zařídit. I my starší a staří se musíme se složitou situací smířit. Kdo neumí přijmout určitá omezení, má velký problém. Může to být častečně výchovou, ale i nemusí. Vždyť rodiče vychovávají své děti stejně a každé se v životě chová jinak. Takže rodičům bych nic nevytýkala. Všechno je v hlavě. A ať mi to někdo vyvrátí, pokud se mýlím.