foto: autorka

Příběh na 50 slov: Krmítko

29. 12. 2020

Celé týdny jsme se s kocourem těšili pozorováním veselých sýkorek, které k nám na lodžii létaly do krmítka. Potom je objevili holubi. Blýskavá cédéčka zavěšená na šňůrách je neodradila, divoce se dobývali do krmítka a sýkorky odehnali. Musela jsem nakonec dát krmítko pryč a milé sýkorky už nás skoro nenavštěvují.

Můj příběh

Autor: Irena Mertová

Hodnocení:

(5 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Věra Ježková 29.12.2020 09:58

Irčo, bezva; fotky se ti povedly. Holubi jsou potvory, nemám je ráda. Hlavně proto, že mi znečišťují balkon a na jaře a v létě se snaží si na něm vybudovat hnízdo, které musím průběžně ničit. U Karla na balkoně je pro sýkorky krmítko. Holub tam naštěstí zavítá jen výjimečně.

Irena Mertová 29.12.2020 09:50

No jo, holubi mají též hlad. Ale já je krmit nebudu, mimo jiné je to u nás i zakázané domovním řádem. Zuzko, kocour si docela zvykl, zdá se mi, že líp než já... ale sýkorky už chodí jen na ty koule, a to málokdy , krmítko jsem dala pryč - vždyť vidíte na fotkách, ti zběsilí holubi byli pomalu větší než krmítko.

Alena Tollarová 29.12.2020 09:21

To jsou ale potvory. U nás po odchytu zatím moc holubů není, než se zase rozmnoží. Ale na krmítko chodí hrdličky a taky mě štvou. Z malých ptáčků bohužel jen vrabci a sýkorky, ale ráda je pozoruji.

Zuzana Pivcová 29.12.2020 09:17

Pamatuji si, že když byl archiv ještě na Invalidovně, létala k nám v zimě spousta ptáčků z blízkých žižkovských strání. Sypaly jsme jim krmení, ale jim zase všechno vzaly nenasytné hrdličky. No jo, taky měly hlad. Irčo, pro kocoura to musí být druhá televize! Jak si zvykl v novém domově? Moc hezké, děkuji!

Anna Potůčková 29.12.2020 08:06

Jsou to prevíti....A to jak holubi, tak také hrdličky, které zase načapala já u krmítka určené pro sýkorky a jiné drobné ptáčky. Asi neví, že sypeme hlavně zrní těm malým ptáčkům. Jsou to nevychovanci :-)

Daniela Řeřichová 29.12.2020 08:02

Děkuji za milý příběh. Pozorovat sýkorky u krmítka je zábavnější než televize.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nezištná pomoc. Splněný sen nejen osamělých seniorů

V životě mohou nastat nečekané situace, kdy jsme zcela paralyzovaní bolestí a strachem, bezmocní, odkázaní na cizí pomoc a trvá dlouho, než si svůj stav plně uvědomíme a díky jednomu z nejsilnějších lidských pudů, pudu sebezáchovy, začneme logicky uvažovat a jednat.

Jana Kollinová

Vzpomínky

Na co vzpomínám? Na to, kam se mi tenkrát nechtělo. Na povinnou vojenskou službu. Dnes to vidím…

Jindřich Berka

Postřehy z posilovny

Téměř čtyřicet let chodím posilovat. Ne proto, abych někoho ohromil, ale spíše protáhl všechny své svaly. Nikdy mě proto nebolely záda ani obratle. Pouze z nachlazení. Nepovažuji to ani za sport. Zvedat činky může i každé sportovní kopyto. Žádnou techniku přitom nepotřebuje.

Jindřich Berka

Trenýrky s příběhem

Některé životní pravdy se člověk dozví pozdě. Nebo spíš se je nedozví včas. No ale to bych nebyla já – pravá blondýna – abych i přesto nevyzkoušela zaručenou pravdu pravdoucí.

Zuzana Zajícová