Úvodní foto: https://pixabay.com/cs/images/search/madrid/

O xenofobii s úsměvem XXIV: Španělé

28. 12. 2020

Můj příběh

Autor: Věra Ježková

Hodnocení:

(4.6 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Martina Růžičková 28.12.2020 10:49

Věro, díky za další zajímavé čtení.

Zuzana Pivcová 28.12.2020 09:08

Jak už jsem se dříve zmínila, ze Španělska znám jen nepatrně Madrid z dvoudenního pobytu při výročním zasedání Mezinárodního archivního výboru. Z toho mi zbylo několik hezkých i méně hezkých vzpomínek. Návštěva galerie a vycházka ke královskému paláci. Ranní chůze ulicí, kde se probouzela prostituce, a mladá dvojice, která se mě v parku pokusila okrást. Díky, Věrko, za Tvou rozsáhlou práci.

Zpět na homepage Zpět na článek

Vlasta (82 let): Říkají mi sluníčko a já lituju, že jsem nebyla sobecká

Vždy jsem měla jasno, že až mi dojdou síly a přijdou nemoci, nepostavím syny do situace, aby se o mě museli starat. Sama jsem pečovala o nemocnou tchyni a stálo mě hodně sil a nervů A tak jsem se přestěhovala do domova seniorů. Není to místo vhodné pro každého.

Redakce