Píše se rok 2020 a jsou vánoce. Někde jsem slyšela, nebo četla, že je toto číslo magické. A jak jsme se všichni přesvědčili, tak na tom něco bude. Zkrátka, když se to tak vezme kolem a kolem, magie asi zapracovala, ale ne k naší radosti. Svět byl obdarován coronavirem, což nám způsobilo nemalé starosti. Naší rodině přinesl smutek, neboť jsme v listopadu přišli o našeho milovaného pejska Amíčka. Ale o tom vlastně psát nechci.
Chci psát o Štědrém dnu. Letos jsem asi byla hodná, protože mi Ježíšek nadělil nový fotoaparát a ještě jsem si ho mohla sama vybrat. Můj starý červený Nicon dosloužil, tak jsem si našla nový červený Canon. A protože jsem zvědavá, tak jsem ho musela hned vyzkoušet. Focení mi už docela chybělo, u nás několik měsíců panovala každý den mlha a šedo, takže nebylo co fotit. A světe div se, povedlo se to na Štědrý den. Ráno bylo slunečné, tak jsem vzala foťák a běžela do ložnice k oknu a pak na balkón. A tady to zkrátím, v ložnici jsem rozbila roletu, když jsem ji chtěla vytáhnout a na balkóně mi málem vypadla jedna tabule zasklení. Tomu se říká smůla, nebo fotografická vášeň, byla bych pro to druhé.
Přikládám výsledek mého snažení. Neměla jsem možnost běžet někam do přírody, tak jsem oběhla byt a fotila, odkud se dalo. Na foťák si musím zvyknout, na hezké dny si budeme muset ještě nějaký ten čas počkat, pandemii musíme přetrpět a doufat v lepší časy. Přeji všem do roku 2021 hodně trpělivosti a hlavně štěstí a zdraví.