FOTO: autor

Vánoční agonie, těšení se, i stres v plné síle

22. 12. 2020

Můj příběh

Autor: Roman Procházka

Hodnocení:

(5.2 b. / 6 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Zuzana Pivcová 25.12.2020 19:28

Romane, Tvůj příspěvek je víc než obvyklý humor. Moc děkuji za úvahu.

Hana Šimková 23.12.2020 09:44

To, jak jste nastínil ten stres z vánoc, mě docela unavilo. Letos musíme být skromnější a doufat, že se budeme moci sejít s rodinou bez nějakého zákazu shromažďování a můžeme si i přát, aby někdo z nich nepřinesl místo dárků toho šmejda viruse., Tak hezké a veselé.

Marie Faldynová 22.12.2020 21:14

Máme svobodu. Co si z vánoc uděláme, to máme...

Hana Nováková 22.12.2020 10:58

Romane, krásný článek o jedněch vánocích, určitě se v nich řada z nás poznává. Díky za počtení

Zpět na homepage Zpět na článek

Jitka (66 let): Nesnáším, když mi cizí děti říkají „babičko“. Taky vám to vadí?

Synové se rozvedli, mají nové partnerky, vyženili děti. Takže k mým dvěma vnučkám do rodiny přibyly další dvě dívenky. A obě mi automaticky začaly říkat „babičko“. Když jsem vyjádřila údiv, se zlou jsem se potázala.

Redakce

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá