Sprchová hadice, prací prášek. Co vše lidé dostávají k Vánocům

Za nejhorší dárky vánocím považuji, když mi v dětství teta učitelka dávala každý rok gumu, sešítek a tužku.

O dárku, který se jevil na první pohled jako nevhodný, ale nebyl. S bráchou (bylo nám asi 10 a 16 let) jsme si chtěli postavit kolem roku 1960 televizní anténu pro dálkový příjem v prvním pásmu (tedy velice rozměrnou). Takový velký trychtýř, vše jsme už měli, jen nám chyběl izolant, který by ale zároveň anténu vyvažoval – musel být tedy i těžký. Stále jsme dumali, z čeho ho uděláme a když nás navštívil strýc, tak nám svitla naděje, pracoval v dřevařském průmyslu. Problém jsme mu vysvětlili a on nám slíbil, že pro nás tu krychli o straně 35 cm zajistí. Pak jsme na věc zapomněli a v době před vánoci jsme s bráchou odjeli lyžovat. Když jsme se vrátili před Štědrým dnem, tak nás doma čekala ta dubová krychle. Otec ji už rozbalil (jmenoval se stejně, jako brácha), ale papír i pro nás uchoval na důkaz, jak si s námi strýc zavtipkovala a zároveň se pochlubil, že stejně odpověděl. Strýček to zabalil do vánočního papíru (asi jiný v tu dobu neměl doma), táta si myslel, že se jedná o nějaký vtip a tak vzal cihlu ze dvora a také ji zabalil do vánočního papíru a odeslal strýci na oplátku. Tentokrát zase nevěděl strýček, co to má znamenat a dokonce se trochu i urazil. Když se to ale vyjasnilo, tak jsme se tomu všichni zasmáli a ty dva dárky se staly nezapomenutelné. Tuto anténu jsme ale nikdy nesestavili.

P.S. jo a abych se držela tématu....bývalý mi dával pravidelně veliký prací prášek....dostávala ho i tchýně a ta predvadela takové nadšení.. ....kam já se na ni v tomhle hrabala. . Měla jsem pomalu pocit viny, že se nedokážu radovat.

Mezi mými známými se názory také dost liší. Lidi si dávají podle svých finančních možností. Pro jednoho je běžné dát knížku oblíbeného autora, pro jiného novou televizi. To je v pořádku, každý to má podle svého příjmu. Neodsuzuji ani ty, co dávají drahé věci, ani ty, co dají drobnosti. Tak trochu mi vadí taková nějaká výměna obálek. Peníze pod stromečkem jako jediný darek, lhostejno v jaké výši. Ano, v lednu budou slevy, ale rozbalení pod stromečkem je něco hezkého. Narozeniny či svátky v průběhu roku jsou jaksi ne tak očekávané. A Štědrý den mají všichni najednou. Důležité je, aby lidi cítili takovou tu vzájemnost, klid, pohodu. A to ať jsou zrovna sami. I když jsou bezdětní. Ne každý je obklopen širokou rodinou. Vzpomínám na své první single svátky...čekala jsem smutek, ale nepřišel. Jídlo jsem měla, drobnosti pod stromek, tedy ozdobenou větev, jsem si koupila. V duchu přála oběma dětem jejich první svátky s partnery a bývalému manželovi bez negativních pocitů pohodu s rodiči. Bez omezení, že patřil ke své nové rodině, spolu mohli být nepřetržitě. Měla jsem doslova mír v duši a svatý klid. Vánoční zážitek novodobých dějin jsem zažila před pár lety. Objednaly se ke mně dvě kamarádky. Nehodilo se mi to. Ale řekla jsem si, těch pár hodin návštěvy je přece přednější, než pígl nágl....jo. Stromek už byl nazdoben v obýváku... a tam hromádky zabalených dárečků. Ten rok jsem měla obdarovávaných lidí asi zrovna nejvíc. Následovalo velice rozpačité ticho. A po něm docela nepříjemný rozhovor. Obě mi vysvětlily, že ony to dělají lépe a jsou praktičtější. Jedna dává všem na hlavu pětistovku, druhá tři dárky pouze vnoučatům. A že to tak dělají pořád.Jaksi mi ta předvánoční nalada zhořkla. Skončilo to tak, že jsem se téměř musela obhajovat, a připadala si, jako bych byla nesvéprávná za své peníze nakoupit něco pro blízké lidi. Pritom třeba v jednom balíčku byl hrnek s citronem a citronový čaj. Cena v akci....40 kaček. Bylo to v hezkém sáčku a děda diabetik měl radost....to jen tak na okraj. Pro moji návštěvu byla knížka, dárkový čaj, kalendář s obrázky kytek pro nadšenou zahradnici prostě zbytečnost. No a když se třeba potřebuje svetr k svátku, boty k narozeninám....jdu s obdarovaným do obchodu a výběr té věci je na něm....na mě ta platba.

Aleno G., pobavila jste mě, mám kolem sebe v bydlišti několik učitelek, mohla bych psát veselé povídky, ale neumím to. Lenka K. má pravdu, podle které se řídím už dlouhá léta, zvláště letos. 11 let bez manžela už to není ono, pro toho chystat Vánoce bylo příjemné, uměl se radovat jako malé děti.

p. Kočandrlová to napsala přesně. Není co dodat.

Nejhorší dárky na vánoce byly několik let od matčiny sestry učitelky - pravítko, notýsek, guma a j.

Všechny ty případy ukazují jedno: dávat dárky povinně na Vánoce je blbost! Jen dětem ano,dospělí si koupí,co chtějí,a není pak třeba psát o nesmyslných předmětech,vydávaných za dárky.....Já jsem už dávno odbourala "výměnu pazourků",Vánoce přece nemají být honbou za dary,ale svátky poklidu,odpočinku,pospolitosti,vzpomínání....krásné chvíle v našich srdcích.