Vánoční příběh o rodinném štěstí

Soňo :-) Máš krásné vzpomínky :-)

Časy i lidi se mění, ale to zásadní pořád zůstává. A já jen doufám, že i na mne budou jednou má vnoučata tak hezky vzpomínat, Soňo, jako jsi to napsala ty...dnes jsme i s dědou s našimi dvěma hrála v parku mezi stromy Škatulata, hejbejte se, řvaly nadšením a kolemjdoucí si určitě mysleli, co to ty chudinky mají za potrhlou babičku :-))

Soňo, to je tak krásný článek, takové krásné vyznání babičce a dědovi. Tu dobu mám ve vzpomínkách také. Taky nám komunisti zabrali dům. Bydleli jsme čtyři v 1+1, babička s dědou na společné chodbě taky tak, na stejné chodbě byl i byt s přidělenými nájemníky od výboru, obchod v přízemí zabral Pramen. Na chodbě WC a umyvadlo s vodou, která v zimě občas zamrzla. Na Štědrý večer jsme večeřeli společně, nejdřív byla modlitba, pak večeře. Taky na tu dobu ráda vzpomínám. Krásné svátky.

Napsala jsi, Soňo, krásnou vzpomínku na své prarodiče. Oni jistě tam nahoře vědí, že na ně vzpomínáš s láskou. Já jsem bohužel ani jednu babičku ani jednoho dědu nepoznala, všichni odešli příliš, příliš brzy.

Moc vám děkuji a přeji příjemné prožití svátků vánočních.

Soni, děkuji ti za hezký, sladkobolný příběh. Hezké Vánoce tobě a tvým blízkým.

Krásně napsáno :-).

Soni,milé vyznání těm,kteříí tu nejsou mezi námi. To co oni ti dali vracíš svým dětem a vnoučatům.

Moc pěkná vzpomínka, Soňo.

Krásné, milé povídání :-)