Vánoční příběh o rodinném štěstí

Soňo, krásné vzpomínky. Mám podobné, byla jsem do 6 let s babičkou, s dědou jenom do 4, brzy mi zemřel. Po válce moc toho nebylo, ale o to bylo vice lásky.

Soni, kdybych byla tvoje Oma, tetelila bych se teď blahem. Hezky vracíš, co ti bylo dáno. Kéž by to tak fungovalo vždycky.

Soni nádherný a láskyplný článek, za který děkuji! Také mám nějaké vzpomínky na své prarodiče, kteří ale si nás moc jako děcka neužili a my jich také ne. Rodiče se brali ve vyšším věku a toto je hlavně důvod, proč jsou vzpomínky jen útržkovité. Doba tehdy byla spíše o chudobě ale přijde mně že byla bohatá láskou.

Soni, děkuji Ti za milé zavzpomínání. ...Můj syn často vzpomíná na moji maminku, která byla pro něj ta " práva babička", se hřebínky ve vlasech a vždy s vlídným slovem v každé situaci. A já se přiznám že mu rozumím. Můj věk a dvě vnoučata ze mne babičku udělal, ale mým životním stylem se té vysněné babičce nepodobám. A opravdu bych chtěla mít ty krásné bílé vlasy sepnuté do hřebínků, třeba i šatovou zástěru a působit laskavě jako ta moje maminka. Ale doba je jiná, jsem jaká jsem. O mém opravdovém stáří vypovídají alespoň hluboké vrásky na mé tváři.

Soničko , krásné a dojemné vyznání, které mě donutilo se také vrátit zpět a vidím , že jsme to měly velice podobné . Též zůstávám vděčná svým starouškům a děkuji za jejich starost, péči a lásku , které se mi od nich dostávalo.

Dojemné vyznání úcty, lásky a vděčnosti. Dříve byla větší rodinná soudržnost a jak je patrné z Vašeho článku, to pouto přetrvá navěky.