Vánoční čas
Ilustrace: archiv autorky

Vánoční čas

21. 12. 2020

Blíží se vánoce a my starší ve svém dětství jsme museli moc často snít a probouzet fantazii, abychom se odpoutali od všedního plnění povinností a mohli se alespoň někdy "vznést" do oblak.

Dnešní děti mají většinou všechno, nepotřebují si nic vymýšlet, stačí jim dálkové ovládání obrazovky, zapnutí počítače nebo chytrého mobilu a u toho se přece hlavně sedí. A takových dětí, které skoro pořád někde sedí - přibývá. Nedokáži si tak představit sebe jako školačku - v našem dětství byl místo obrazovky les, hřiště, pole, louky, propocená trička, roztrhané kalhoty a odřená kolena - to je pro mnohé dnešní děti tabu. Mám pocit, že z mnohých rostou peciválové...

Ale přesto se všichni těší na vánoce, hlavně na čas se svými rodiči u dárků, her a sportování, i když v tomto roce to budeme mít všichni asi trochu jiné. Ale určitě si všichni vzájemně budeme přát zdraví, pohodu, radost i blaženost a vzájemně hodně laskavosti, porozumění a lásky.

A mně se v hlavě vynořují vesnice Drahanské vrchoviny, které patřily k boskovickému regionu. Lidé, které jsem zde poznala v době svého dětství a mládí. Nenároční lidé s mozolnatými dlaněmi i moudrými mozky. Milé sousedské popovídání, kam mohl každý, kdo přicházel s lidským slovem. Každý věděl o každém, všichni o všech, slova vždy našla svou ozvěnu. Osud druhého nebyl nikdy nikomu lhostejný. Člověk zde vždy musel být blízko druhého člověka.

A ve vánoční čas se čistá láska nejvíce prolínala mezi lidmi a pronikala od srdce k srdci. Bílé cesty od člověka k člověku byly tehdy nejkratší. Byly totiž nejblíže Bohu.

V mém dětství bylo u nás zvykem, že vždy o Štědrém dni byla u stolu v kuchyni navíc jedna židle, kdyby některý pocestný neměl kam večer jít - aby mohl vstoupit a nebyl v ten den sám. A kolik v té poválečné době bylo hrnčířů, sklenářů, dráteníků a různých podomních obchodníků, kteří ovšem tehdy chodívali pěšky a byli vděčni za malý peníz, jídlo či kousek místa na ovčí kůži nebo slámě na přespání. Já sama jsem na vlastní oči viděla, že se takový osamocený poutník našel i v tento den a dostal v mém rodišti jídlo a místo.

Až časem, kdy mne i mnohé životní nezdary zraňovaly a zlomily, jsem pochopila, že se mohou najít i osamělí manželé nebo osamělé děti v rodinách. A právě pro takové lidi je nejlepší, když nemyslí jen na sebe, ale vidí ty potřebnější kolem sebe a tím své osamění tlumí.

Ano, vánoce dřív - to byly obyčejné teplé vesnické pokoje, rodina u rozžatého stromečku, kolem děti s rozzářenými očky zpívaly koledy. Když v podvečer zazvonil zvoneček, my malé děti jsme viděly rozzářené svíčky, později i prskavky. Naše zvídavé  oči byly ohromené tou nádherou. A často se nám z nich přímo sypaly i jiskérky jako z hvězdiček. Moc dobře jsme znali večerní mrazivou oblohu, kde svítil měsíc a hvězdy, ale v tento den jsme měli tuto spoustu malinkatých hvězdiček doma v teple.

Nevadilo nám ani méně honosných dárků - o to víc bylo pohlazení od maminky. Prostor byl naplněn radostí a láskou. Štědrý večer v dětství plný starých zvyků a obyčejů. Stromeček byl chudobný, ověšený jen jablíčky a ořechy obalenými ve staniolu, ale radosti i zpěvu bylo dostatek. A protože jsme většinou drželi všichni ten den půst, tak každá i skromnější štědrovečerní večeře byla pro nás přímo "manou..."

A závěr dne - společná cesta prošlapanými sněhovými závějemi na slavnostní půlnoční, na kterou již předem zvali hudebníci v každé části obce slavnými fanfárami.

Ano, vánoce jsou dny, v kterých si vždy lidé podávali ruce. Je to čas k naslouchání druhým, zejména k pomoci opuštěným, starým a nemocným. Co je zapotřebí více ke klidnému životu? Mír a zdraví. A mír - to je láska...

Vybavují se mi slova, která jsem si jednou přečetla ve vánočním čase na nástěnce kostela. Ráda bych se s vámi o ně v této době podělila.  Zde je alespoň jejich část:

"Kdosi mě oslovil - nepřehlédl mě
Kdosi mi naslouchal a nedíval se na hodinky
Kdosi se ke mně obrátil a jeho pohled nebyl netrpělivý
Kdosi mě vzal s sebou a vypadal jakoby sám měl radost
Kdosi si nechal pomoci a neodmítl mě povýšeně
Kdosi se se mnou zastavil a nedbal rizika..."

 Malý vnouček se mne zeptal?
"Babičko, loni jsi viděla Ježíška?"
"Ne..."
"Já také ne, protože jsem byl právě v koupelně. Ale letos ho asi uvidím." meditoval si sám pro sebe vnuk. "Jakpak asi přijede? Bude řídit auto nebo přijede v kočeře s koňmi a andělíčky...?"

To je úvaha malého dítěte...

Vánoce jsou nejen pro děti, ale především pro všechny ty nejpotřebnější, nejopuštěnější, nejodstrkovanější. Pro ty, kterými lidé nejvíce opovrhují, pro staré, nemocné i pro ty, jejichž mysl je tak zatemněná, že si podstatu vánoc vůbec neuvědomují. Oni nemohou, my ano.

Ano, tito všichni potřebují nejen naši lásku, ale i naše ztišení a naslouchání jim...

A protože vánoce jsou většinou pohádkovým časem, chtěla bych zakončit svoje zamyšlení milou pohádkou nejstarší vnučky, kterou napsala v roce 2001 - bylo jí tehdy deset let.

                                                                   Modrý zajíček 

Modrý zajíček putoval už hodně dlouho po světě a vzpomínal na to, jak ho z domova vyhnalo veliké, strašlivé a teroristické strašidlo. Šel a najednou uviděl les plný ptáčků. Tady se mi bude líbit. Rozběhl se, aby už tam byl. Díval se pod stromy, kde by se ubytoval, a najednou se před ním objevila veverka.

"Máte tu někde volný byt?"
"Jistě, hned tady pod dubem. Vy jste tu nový? Ano a odkud?"
"Ze smrkového lesa číslo čtyři."
"Aha, tam bydlí moje kamarádka a je tam čistý vzduch, nepotřebuje nikdo žádnou plynovou masku. Tak si běžte vybalit své věci a já půjdu všem oznámit, že k nám přišel nový kamarád zajíček..."

Zanedlouho se všichni obyvatelé lesa seběhli, aby ho přivítali. Dlouho si povídali, a protože už bylo moc pozdě, rozešli se všichni klidně a spokojeně spát.

Pak zazvonil zvonec a pohádky byl konec...

A mým největším přáním je, aby hlavně děti na celém světě prožívaly svoje životy podobné jen a jen pohádkám..

 

Hodnocení:
(5.1 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Ženatová
Omlouvám se za překlap: místo brambrory má být brambory*
Marie Ženatová
I já souhlasím se slovy pana Jana Zelenky. Moje nejmladší čtyři vnoučátka chodí na Gymnazium. Letos na jaře jsem byla zdravotně indisponována a tak mi nejmladší vnouček, který nyní studuje prvním rokem na 8letém Gymnaziu s mým návodem zasadil záhonek brambor - dělal to poprve a byl nadšen když vůbec viděl, jak se brambory sází - i doma má také dost pravidelných povinností. Na podzim mi brambrory se svým bratrem s radostí a elánem sklidili...* Omlouvám se p. Kollinové, ale i já s jejími slovy nemohu souhlasit. Moje vnoučátka ovládají také dokonale moderní technologie, hrají na hudební nástroje, jsou tělesně zdatní - ale k životu je zapotřebí také strava. My starší jsme většinou ve svém dětství museli často pomáhat rodičům v domácnostech, chodili jsme běžně se školou na brigády. Jak ráda vzpomínám na sběr brambor, obracení lnu, chmelové brigády nebo okopávání cukrovky - sušení sena na lukách. Viděli jsme jak rostl na polích "chléb"- obilí, mnozí z nás pomáhali i při mlácení obilí - všichni jsme věděli kolik práce dá vyrobit ty nejzákladnější suroviny a tak jsme si také všichni daleko více vážili jídla - nevyhazovalo se do popelnic. Mnohé z nás dokázaly i šít, háčkovat, plést a také takto poctivě vyrobené vlastními rukami výrobky se tak hned nevyhazovaly a neměnily za nové... Dnes vlastně děti vidí na polích hlavně řepku - ale brambory, len, cukrovku a mnohé jiné téměř vůbec. Ale zato se staví stále nové rozhledny, cyklostezky, betonové chodníky, veliké haly mnohdy nepotřebné, další úrodná půda je zastavěna velikými řetězci obchodů, jejichž zisk odchází jinam. Dříve byl v každé vesničce obchůdek, kde se lidé setkávali, silnice nebyly přetížené kamiony, nebylo tolik osobních aut, dobře fungovala levnější železniční doprava, zemědělství bylo na vysoké úrovni - jezdili se k nám učit i mnozí ze západu. Tak jako lehký i těžký průmysl dobře fungovaly i služby, nebyla nezaměstnanost ale pracovat museli úplně všichni. Školství bylo na vysoké úrovni i když nebylo tolik nových vysokých škol zbytečného zaměření, ale bylo dost učilišť, takže nebyl nedostatek řemeslníků. Lékaři neodcházeli pracovat do zahraničí, ale měli zde tak dobré podmínky ke svému zaměstnání, byl dostatek lékařů i na vesnicích - hlavně zubařů. Nebylo tolik úředníků, tolik poslanců s množstvím asistentů s vybavenými kancelářemi - nebyl zapotřebí senát. Nebylo tolik různých bank, pojišťoven, církví - naše koruna byla podložena zlatem jak to má být - naše země nežila na dluh. Ale myslím si, že dříve i když bez těch nejmodernějších technologií žili lidé spokojeně, poctivě a zdravě. Totiž dnes jsou často děti i dospělí velmi moc zahlcování novými informacemi, zážitky, prožitky... Já vím, že svět asi nebude nikdy jako za našeho dětství. Ovšem právě dnes máme den, kdy mnozí hodně poslouchají pohádky a v nich vždy vítězí dobro nad zlem. Nejsem kouzelník, ale moc bych si přála aby i ten náš svět se alespoň trošičku v pohádku proměnil - kdyby se zlepšením životního prostředí alespoň trochu vrátila k nám čtyři roční období tak jako mají být. Kdyby se vylepšily mezilidské vztahy jak v rodinách tak všude jinde. Kdyby přibylo úcty dětí k rodičům a úcty dospělých k prarodičům. Kdyby tak mohlo být daleko více tolerance ve všech vztazích, aby nepřibývalo opuštěných dětí a opuštěných seniorů. A moje poslední veliké přání, které by potěšilo hlavně děti - aby býval zase sníh jako dřív - aby nám neumíraly lesy, aby se svět víc uzdravil a všichni jsme si zase víc vážili i té nejobyčejnější, ale tolik potřebné i zdravé fyzické práce *
Marie Ženatová
Moji všichni známí i méně známí - děkují Vám všem za Vaše milá slova a přeji Vám pohodové a spokojené prožití vánočních svátků *
Naděžda Špásová
Maruško, jsem taky z vesnice, ale u nás nikdy moc srdečné vztahy nebyly, naopak lidi byli závistiví a zůstalo to tam dodnes. Ani idylické vánoce jsem jako dítě nezažila, proto je nemám ráda, ale tobě a tvým blízkým přeji krásné a klidné vánoce a štěstí a zdraví do roku 2021. ☃️
Jan Zelenka
Z pěkného článku se line smutná nostalgie za minulým. Je to krásně popsané. Svět už ale nemůže být takový, jaký byl za našeho mládí. Výrazně se změnil a nemohu říci, že k lepšímu. Křivka civilizačního vývoje se ohýbá a směřuje dolů. Se slovy paní Kollinové souhlasit nemohu. Děti nejsou rozhodně vzdělanější, než jsme byli my v jejich věku a dominantním rysem je u nich chytrý telefon. Co je pozitivní, že veškeré potřebné informace si obstarají daleko snadněji, než kdysi my, díky počítačům. Svět se výrazně mění a pokud bych byl mladší, měl bych z budoucnosti obavu. Ostatně, vědci, kteří se zabývají civilizačním vývojem, nejsou ve svých závěrech příliš optimističtí.
Helena Přibilová
Paní Maruško, děkuji opět za půvabný obrázek vaší vesničky, ale také za krásné vánoční rozjímání a poselství.
Martina Růžičková
Hezké vzpomínání, pěkná slova z nástěnky, milá pohádka a závěrečné přání, se kterým se ztotožňuji. Děkuji a přeji krásné svátky a zdraví a štěstí v novém roce :-)
Eva Mužíková
Maruško, i Tobě - Šťastné a veselé...... díky za vzpomínky...
Věra Ježková
Maruško, ta slova z kostela se mi moc líbí. Díky za článek.
Jana Kollinová
Článek je nostalgickou vzpomínkou na Vánoce našeho dětství a mládí. Vybavily se mi vzpomínky na mnohé z nich. Byly to naše Vánoce, jsou to naše vzpomínky a vnoučata a pravnoučata budou mít jiné rituály a věřím, že budou šťastni. Nemyslím si, že (cituji autorku): ".. stačí jim dálkové ovládání obrazovky, zapnutí počítače nebo chytrého mobilu a u toho se přece hlavně sedí." Není to dominantním rysem našich současných potomků. Jsou většinou vzdělaní, díky virtuálním informacím mají přehled mnohem větší než jsme měli mi v jejich věku. Mnozí z nich mají rodiče, kteří dodržují tradice a nabídnou kouzlo časů minulých, ale jenom jako dotek, vzpomínku. Líbí se mi závěrečné poselství a autorčino přání. Děkuji.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Tento týden končí dne 17. listopadu, tedy v Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva. A to bude také téma vědomostního kvízu tohoto týdne.