Vánoční čas
Ilustrace: archiv autorky

Vánoční čas

21. 12. 2020

Blíží se vánoce a my starší ve svém dětství jsme museli moc často snít a probouzet fantazii, abychom se odpoutali od všedního plnění povinností a mohli se alespoň někdy "vznést" do oblak.

Dnešní děti mají většinou všechno, nepotřebují si nic vymýšlet, stačí jim dálkové ovládání obrazovky, zapnutí počítače nebo chytrého mobilu a u toho se přece hlavně sedí. A takových dětí, které skoro pořád někde sedí - přibývá. Nedokáži si tak představit sebe jako školačku - v našem dětství byl místo obrazovky les, hřiště, pole, louky, propocená trička, roztrhané kalhoty a odřená kolena - to je pro mnohé dnešní děti tabu. Mám pocit, že z mnohých rostou peciválové...

Ale přesto se všichni těší na vánoce, hlavně na čas se svými rodiči u dárků, her a sportování, i když v tomto roce to budeme mít všichni asi trochu jiné. Ale určitě si všichni vzájemně budeme přát zdraví, pohodu, radost i blaženost a vzájemně hodně laskavosti, porozumění a lásky.

A mně se v hlavě vynořují vesnice Drahanské vrchoviny, které patřily k boskovickému regionu. Lidé, které jsem zde poznala v době svého dětství a mládí. Nenároční lidé s mozolnatými dlaněmi i moudrými mozky. Milé sousedské popovídání, kam mohl každý, kdo přicházel s lidským slovem. Každý věděl o každém, všichni o všech, slova vždy našla svou ozvěnu. Osud druhého nebyl nikdy nikomu lhostejný. Člověk zde vždy musel být blízko druhého člověka.

A ve vánoční čas se čistá láska nejvíce prolínala mezi lidmi a pronikala od srdce k srdci. Bílé cesty od člověka k člověku byly tehdy nejkratší. Byly totiž nejblíže Bohu.

V mém dětství bylo u nás zvykem, že vždy o Štědrém dni byla u stolu v kuchyni navíc jedna židle, kdyby některý pocestný neměl kam večer jít - aby mohl vstoupit a nebyl v ten den sám. A kolik v té poválečné době bylo hrnčířů, sklenářů, dráteníků a různých podomních obchodníků, kteří ovšem tehdy chodívali pěšky a byli vděčni za malý peníz, jídlo či kousek místa na ovčí kůži nebo slámě na přespání. Já sama jsem na vlastní oči viděla, že se takový osamocený poutník našel i v tento den a dostal v mém rodišti jídlo a místo.

Až časem, kdy mne i mnohé životní nezdary zraňovaly a zlomily, jsem pochopila, že se mohou najít i osamělí manželé nebo osamělé děti v rodinách. A právě pro takové lidi je nejlepší, když nemyslí jen na sebe, ale vidí ty potřebnější kolem sebe a tím své osamění tlumí.

Ano, vánoce dřív - to byly obyčejné teplé vesnické pokoje, rodina u rozžatého stromečku, kolem děti s rozzářenými očky zpívaly koledy. Když v podvečer zazvonil zvoneček, my malé děti jsme viděly rozzářené svíčky, později i prskavky. Naše zvídavé  oči byly ohromené tou nádherou. A často se nám z nich přímo sypaly i jiskérky jako z hvězdiček. Moc dobře jsme znali večerní mrazivou oblohu, kde svítil měsíc a hvězdy, ale v tento den jsme měli tuto spoustu malinkatých hvězdiček doma v teple.

Nevadilo nám ani méně honosných dárků - o to víc bylo pohlazení od maminky. Prostor byl naplněn radostí a láskou. Štědrý večer v dětství plný starých zvyků a obyčejů. Stromeček byl chudobný, ověšený jen jablíčky a ořechy obalenými ve staniolu, ale radosti i zpěvu bylo dostatek. A protože jsme většinou drželi všichni ten den půst, tak každá i skromnější štědrovečerní večeře byla pro nás přímo "manou..."

A závěr dne - společná cesta prošlapanými sněhovými závějemi na slavnostní půlnoční, na kterou již předem zvali hudebníci v každé části obce slavnými fanfárami.

Ano, vánoce jsou dny, v kterých si vždy lidé podávali ruce. Je to čas k naslouchání druhým, zejména k pomoci opuštěným, starým a nemocným. Co je zapotřebí více ke klidnému životu? Mír a zdraví. A mír - to je láska...

Vybavují se mi slova, která jsem si jednou přečetla ve vánočním čase na nástěnce kostela. Ráda bych se s vámi o ně v této době podělila.  Zde je alespoň jejich část:

"Kdosi mě oslovil - nepřehlédl mě
Kdosi mi naslouchal a nedíval se na hodinky
Kdosi se ke mně obrátil a jeho pohled nebyl netrpělivý
Kdosi mě vzal s sebou a vypadal jakoby sám měl radost
Kdosi si nechal pomoci a neodmítl mě povýšeně
Kdosi se se mnou zastavil a nedbal rizika..."

 Malý vnouček se mne zeptal?
"Babičko, loni jsi viděla Ježíška?"
"Ne..."
"Já také ne, protože jsem byl právě v koupelně. Ale letos ho asi uvidím." meditoval si sám pro sebe vnuk. "Jakpak asi přijede? Bude řídit auto nebo přijede v kočeře s koňmi a andělíčky...?"

To je úvaha malého dítěte...

Vánoce jsou nejen pro děti, ale především pro všechny ty nejpotřebnější, nejopuštěnější, nejodstrkovanější. Pro ty, kterými lidé nejvíce opovrhují, pro staré, nemocné i pro ty, jejichž mysl je tak zatemněná, že si podstatu vánoc vůbec neuvědomují. Oni nemohou, my ano.

Ano, tito všichni potřebují nejen naši lásku, ale i naše ztišení a naslouchání jim...

A protože vánoce jsou většinou pohádkovým časem, chtěla bych zakončit svoje zamyšlení milou pohádkou nejstarší vnučky, kterou napsala v roce 2001 - bylo jí tehdy deset let.

                                                                   Modrý zajíček 

Modrý zajíček putoval už hodně dlouho po světě a vzpomínal na to, jak ho z domova vyhnalo veliké, strašlivé a teroristické strašidlo. Šel a najednou uviděl les plný ptáčků. Tady se mi bude líbit. Rozběhl se, aby už tam byl. Díval se pod stromy, kde by se ubytoval, a najednou se před ním objevila veverka.

"Máte tu někde volný byt?"
"Jistě, hned tady pod dubem. Vy jste tu nový? Ano a odkud?"
"Ze smrkového lesa číslo čtyři."
"Aha, tam bydlí moje kamarádka a je tam čistý vzduch, nepotřebuje nikdo žádnou plynovou masku. Tak si běžte vybalit své věci a já půjdu všem oznámit, že k nám přišel nový kamarád zajíček..."

Zanedlouho se všichni obyvatelé lesa seběhli, aby ho přivítali. Dlouho si povídali, a protože už bylo moc pozdě, rozešli se všichni klidně a spokojeně spát.

Pak zazvonil zvonec a pohádky byl konec...

A mým největším přáním je, aby hlavně děti na celém světě prožívaly svoje životy podobné jen a jen pohádkám..

 

Hodnocení:
(5.1 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Nováková
Krásný, dojemný článek v tento předvánoční čas. I Vám krásné vánoce a hodně zdraví v novém roce...
Anna Potůčková
Článek se mně moc líbí. Ano přesně tak to bylo. I k nám nejen na Štědrý den chodila jedna stará paní, která sice měla rodinu, ale moc o ni nestáli a nejraději chodila k nám. Bývala s námi i u Štědrovečerní večeře a sledovala naši radost u stromečku. I ona pod ním našla pro sebe vždy nějaký dárek. A ještě dodám, že pokud mrzlo, tatínek nám vždy zaledoval téměř celý dvůr, abychom mohly bruslit na dvoře a ne na tehdejším koupališti, kde hrozilo prolomení ledu. Co na tom, že slepicím nebo husám se na ledu rozjížděly nohy. Tomu jsme se vždy nejvíce smály, že musí bruslit i drůbež.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.