Není řetězec jako řetězec aneb závody pokladních se zákazníky

No pokladní jsou tlačeny do prohledávání a musí i kontrolovat tašku zavěšenou na háku košíku zda je z prodejny. Kolikrát chodili tajně jiní zaměstnanci s oblastním testovat "průjezdy" zda si pokladní všimne věcí v košíku a zda nalezne vakuovaný salám pod bednou s pivem. Pokud se průjezd povedl tak pokladní měla problém a musela do jiné pobočky provést obdobnou věc s oblastním a následně vypomáhat v jiné provozovně (tam kde nikdo nechtěl a noví zaměstnanci po tejdnu zdrli.).

V jednom nejmenovaném velkém obchodním řetězci jsem vždy dostávala 1 kasu. To pro mě znamenalo Markova rychleji než nejrychlejší vlak světa. Jinak manažer začal řvát, že není výkon. Každý měsíc jsme dostali od nejvyšších z vedení papír s rychlostí. Kdo nebyl v první 5 a neudržel se tam byl víte kde. Pak jim to dávali sežrat tou nejhorší prací a jednali s vámi až hrůza. Když jste se ozvali hned vás vedoucí posílal na testy na drogy či jednal arogantně. Když jste se mu vysmali už jste svůj postoj museli vydržet. Taky k nám jezdili že zahraničí a ty ženský měli velký desky a stopky a stopovali každý nákup, jak rychle jsme to namarkovali a zakaznik uklidil.

Na požádání zpomalí.

tedy-ano, chápu že u pokladny je fofr, ale nechápu, že nenechají jednoho zákazníka narovnat věci zpět-tedy ty věci, které mu doslova házejí..a potom vlastně hlavně v Penny-tam moooc vadí čtečka jejich karet, není prostor pro to vzít si nákup, jooo, já to ještě stíhám si odebírat odhazovaný sortiment, ale fakt se mi to vůbec nelíbí.

Také se snažím si nakoupené zboží naházet do košíku a pak ,někde v ústraní dát do tašek.Ráda mám také malé obchůdky, kde si v klidu vyberu zboží a promluvím s prodavačkou. Vždy prohodím několik povzbuzujících slov a odezva je vždy kladná.

V supermarketech jsou nastavena pravidla pro pokladní a ty musí dodržovat. Jde o přesnost a rychlost. Ve špičce odbavit i několik stovek zákazníků, nesmí se tvořit fronty.

Mým příspěvkem si samozřejmě nestěžuji, jen jsem tak trochu zavzpomínala, jak se nakupovalo dříve a že krámky se smíšeným zbožím na vesnicích měly své kouzlo. Příspěvek měl název Není řetězec jako řetězec, dovětek o závodech tam asi, bohužel, doplnil kdosi z redakce.

Já si to dávám zpátky do košíku a teprve venku si to nakládám do tašek. Všechno se dá řešit, hlavně, že máme do těch košíků co dávat.. Nevím kdo by se na Vás cpal se svým zbožím, když musíte mít odstup. Tak nevím, ale takové problémy se mi zdají malicherné. Proč by se měla pokladní usmívat, když nemá důvod? Hlavně, že není na Vás protivná. Každý má dnes všeho po krk, tak vydržte a zbytečně si nestěžujte.

Ten všudypřítomný spěch je náročný pro nás i pro prodavačky, také se snažím si nákup srovnat abych něco nerozmačkala, kontrolovat co namarkovali je také užitečné. Oba moji rodiče prodávali, ale s dnešní dobou se to nedá srovnat.

Jako bych byla na Vašem místě! Pokladní lituji, mají to opravdu hodně těžké, a to nejen v této divné době. Pokud to jde, také využívám scaner nebo samoobslužné pokladny. V prodejně v obci, kde máme chalupu, je nákup příjemná společenská záležitost.