Lenka Kočandrlová
19.12.2020 14:41
Neřekla bych,že mne něco omezuje.Roušku v obchodech nějak vydržím - a to je asi všechno.Víc mi vadí,že se zavírají knihovny,ačkoliv tam nikdy není narváno a knihy se dají dezinfikovat. Žbrblalové a pochybovači,jako je asi autor článku,si snad myslí,že ti politici si všechno vymýšlejí,aby někoho jen tak z plezíru otravovali a omezovali??? Všude ,i ve světě,se něco ošklivého děje,lidé jsou doopravdy omezováni,u nás je to vlastně ještě brnkačka. Kdyby mnoho kecálků raději přemýšlelo samo,a dělali sami od sebe to,co brání rozšiřování nemoci,tak by jim to nemuselo být shora nařizováno! P.S. Jaké uši máte vy,pane Vácho???
Jindra Hubačová
17.12.2020 16:07
Hezký článek , děkuji a moc se mi líbí příspěvek Soničky P.
zuzana šišková
16.12.2020 22:47
Co napsat? V hlavě je toho tolik, že ani nevím co z toho pustit dál. Doba nás postupně nějak oslabila a semílá a semílá. Není to dobře! Ztratili jsme chuť se poprat s nepřízní doby, času koronavirového. Když se zamyslím , říkám si , že jsou daleko horší časy , které by nás mohly postihnout. Koronavirus je pouze zdvižený prst. Uvědomím si štěstí, že můj život nevykořenila žádná válka v Evropě. Mé rodiče ano. Je mi pětašedesát a celou dobu žiji v míru. Za to děkuji osudu. Už to je pro mne měřítko rozsahu potíží. Já se v současné době vzdávám pouze určité části svého "pohodlí", ale moji rodiče přišli o své životy, jejich nasměrování a tím i o jejich další průběh. Navždy v nich zůstala válečná traumata a i vlivy po roce 1948 .
Prosím, vzpamatujme se a naučme se přečkat omezení doby. Jsou to pouze omezení, nic víc, nic míň. Ti nanovandráci tady nebudou napořád. Bude líp! Určitě bude líp. Tak si tuto dobu nedělejme těžší a tím nepříjemnější víc, než je nutné. Nebudeme se hroutit už teď .
Jsme silná generace, která zdědila paměť svých silných rodičů.
Prosím všechny buďme silní a rozumní!
Zuzana Šišková
Sup Sup
16.12.2020 18:49
Pane Vácha, lze s Vámi i souhlasit. S jedinou výjimkou - covid 19 vůbec nemusí být čínský. Unikl pravděpodobně z laboratoře v číně, ale to neznamená, že je čínský. Laboratoř byla údajně přestěhována do Číny z USA....
Marie Faldynová
15.12.2020 22:10
Každý problém je příležitost se něco naučit. Také mne otravuje nosit roušku, zamlžit si brýle a nevidět se s vnoučaty - ale učím se radovat z toho, že jsem ještě neonemocněla, že jsem schopná někomu pomoci (kamarádce po kovidu jsem upekla cukroví) a dnes mi přišel od dcery kalendář s fotografiemi její rodiny. Něco, z čeho mám radost, se vždycky najde.
Marie Ženatová
15.12.2020 07:04
Ano, všichni jsme omezeni. Ale když ve vaší blízkosti máte známé, kteří na koronavirus zemřeli, když máte ve své rodině mnohé, kteří tuto nemoc prodělali s těžkými problémy a to i v mladičkém věku a stále nejsou úplně zdrávi - tak si říkáte, že určitá omezení mají asi smysl? Ano, určitě bych byla také moc ráda, kdyby ten život byl pro všechny lidi i celou přírodu jednodušší a zdravější a moc ráda bych se toho ještě někdy alespoň trochu dočkala* Ale tak jako paní Soňa vidím na svých vnoučatech jak školu dobře zvládají i přes ty počítače, pomáhají víc rodičům - zapojují se do všech domácích povinností, chodí společně do přírody hlavně v blízkém okolí - řekla bych, že teď žijí víc spolu. I když se tak na jejich způsob života dívám víc z povzdálí - tak mi připadá, že žijí jako my děti ve svém dětství - hlavně v harmonické soudržné rodině, kde má každý svoje povinnosti, ale také víc volného času trávit ho užitečně společně v pohodě doma*
Soňa Prachfeldová
14.12.2020 23:13
Všichni jsme postiženi, omezeni, otráveni, naštváni, jenže zatím to jinak nejde. Vidím moje vnučky, jak jsou trpělivé, nejdou ven, učí se přes počítač, ale nežbrblají. Jsou skvělé a věřte styděla bych se je otravovat , nebo sebe, nějakým pesimismem. Prostě to tak je, nevíme jak dlouho, ale mějme naději, že se znovu dožijeme světa , jak byl před tím odporným virem. A premiér mě vždy rozesměje, tedy jeho uši. Žijeme, tedy jsme.
Hana Řezáčová
14.12.2020 22:58
Rozesmály mne ty "lopuchy" ... Jinak, co chcete dělat? Virus "paskřivec" je tady a nic na něj zatím nemáme, jen ty roušky, když někam musíme, ale nejlépe když nikam nemusíme popř. nemůžeme, protože je zavřeno ... Brblání, frflání, nadávání nám uleví, ale nepomůže. Snad se podaří nárůst "čísel" zase trochu zpomalit, snad udělají své i vánoční prázdniny, snad se preventivními testy podaří podchytit ty, kteří jsou infekční a neví o tom, snad nebudou tajit své kontakty, snad bude brzy vakcína a aspoň ta půlka (jak píše pan Vácha) obyvatel se nechá naočkovat ... Já věřím, že to podaří časem zvládnout a bude líp ...
Hana Rypáčková
14.12.2020 20:39
Hezké čtení. Dost lidí je z toho otrávených, ale nejv8c Tanečník. Nemáme Labuťáka, ale tanečnika. Na odpolednch posezeních s písničkou se hlavně tančilo . Je víc žen a tak byl na roztrhání, velmi žádaný. Tomu to tak chybí, zestárl za ten rok, co se taneček nekoná, ještě ta rouška...Byl k nepoznání. Co to s lidmi udělá?
Anna Potůčková
14.12.2020 20:19
Dost povedený a tak trochu také humorný článek. Ani já nechápu, proč mám mít roušku ve městě, když s nikým neztratím ani slovo a se mnou jej také nikdo neztratí. Jdu si svou cestou, známé pouze pozdravím a to je tak všechno. A pokud se z někým zastavím, dám si roušku tak nějak už automaticky. Ano, některá nařízení skutečně nemají hlavu ani patu........
Načíst starší příspěvky
