Společná řeč: Dejme seniorům možnost se rozhodnout

Je to celé složité ... Bylo by asi dobré, kdyby člověk mohl být co nejdéle doma, ve svém prostředí a pokud mu začnou ubývat síly, tak pečovatelská služba by začala vypomáhat a mnohé zajišťovat Ono to tak v podstatě funguje, ale často, z kapacitních důvodů, některou výpomoc není místní pečovatelská služba schopna t.č. zajistit a nastává problém ... Bylo by potřeba, aby bylo pečovatelek daleko více. Ale, kde je vzít? Je to náročné povolání, každý se na to nehodí, navíc je to blbě placené ... Pokud jde o DD, tak by bylo dobré, kdyby si zájemce mohl domov vybrat (některé jsou moc pěkné - samostatné pokojíky s balkony, kuchyňkou atd.), dát si tam dopředu přihlášku a až by nastal čas, tak se přestěhovat a ještě si tam pár let užít ve společnosti ostatních a s různými aktivitami, které často DD organizují ... Teď je to ale bohužel tak, že míst je málo, tak přihláška dopředu dát nejde, zájemci jsou vybíráni dle naléhavosti a často, zvlášť, pokud jsou tam přesunováni z nemocnic, tak se dostanou i daleko od svého původního bydliště ... Prostě, i těchto zařízení je málo ... Připomínka k příspěvku paní Caklové: LDN je nemocniční oddělení, důchod přebírá sociální pracovnice a je na pacientovi, jestli si důchod od ní přebere ( a odevzdá rodině) nebo nechá uložený v trezoru (pokud je např. v bezvědomí, důchod je "schovaný"). V DD se z důchodu platí pokoj, energie, úklid, strava atd., takže z důchodu zbývá pár stovek jako kapesné - to si rodina "odloženého" seniora na moc nepřijde (i když je možné, že se najde nějaký lump, kterému není hanba obrat babičku o poslední dvě stovky) ...

Jedna věc je, co a jak dělat v současné nepříjemné situaci. Domovy důchodců a podobná zařízení. Návštěvy, přes sklo, na dva metry, testy negativní... Ale to je jen a jen, jak já říkám, záplatování. To k ničemu dobrému nevede. Nechávám stranou děti, co chodí k ro a praro dičům jen v době důchodu. To je jiná věc. Ale ti důchodci, ve většině svéprávní a schopní uvažování, by se měli už dříve připravovat na to, že třeba budou sami. Mně není 30, 40. Mně je 74, musím se přece připravit na to, že dejme tomu budu žít v nějakém domově, či kde a nesmím spoléhat jen a jen na děti a vnoučata. Musím se připravovat na to, že budu bez nich. Oni mají svůj, často ne taky záviděníhodný život. Kolik důchodců má děti v daleké cizině? Leckdo a bude jich víc. Musím (pokud nebudu zcela dementní, což je jiná kategorie) žít i bez každoměsíčního kontaktu s dětmi. Je to můj život a musím se s ním vyrovnat sám. Možná babička ze sousedního pokoje by si se mnou ráda zavzpomínala na to, co dělala v šestnácti, dvaceti, padesáti. V tom případě ať nám děti vlezou na hrb.

Ano! Dejme seniorům možnost se rozhodnout. Nedělám si iluze o tom, že za sociální problémy seniorů může covid, to je pouhý nástroj k oblbování nezasvěcených. Pamatuji, když moje maminka ležela po mozkové příhodě v LDN. Někteří rodinní příslušníci chodili na návštěvy často, jiní méně často a bylo dost takových, kteří chodili pouze v den výplaty důchodu. Pokud je senior nesoběstačný, měl by jeho důchod sloužit k důstojné péči a je jedno zda tuto péči zajišťují sestřičky, rehabilitační pracovníci/ce, pečovatelky, nebo rodinní příslušníci. Je smutné když nesoběstačný senior, "odložený" na sociálním lůžku je pro rodinu pouze zdrojem bezpracného příjmu.

Ano vím jak fungují současné pečovatelské domy jen si myslím že by se mohla rozšířit působnost i na lidi kteří by skutečně ještě nemuseli být v domově důchodců potřebovali by ale prostě větší pomoc chápu že těžce nemocní nepohyblivý ti již sami nemohou být ale někdy jsou tam lidé kteří by ještě rádi zůstali ve svém jen kdyby jim někdo trochu pomohl a ty domovy důchodců mají veliké problémy a určitě je tam co zlepsovat v celkové péči, rehabilitaci a j a v neposlední rade finance..

K příspěvku paní Prachfeldové: Pečovatelské domy - to jsou domy města (často jsou to opravené starší bytové domy, kde nebyl výtah, tak je zřízen atd.) a město tyto domy spravuje a byty přiděluje dle potřeby ... Jsou to vlastě nájemní domy s menšími byty, které město přiděluje seniorům, popř. handicapovaným. V blízkosti takového domu se nachází tzv. pečovatelská služba, která zajišťuje různé služby - obědy (někde je i přímo kuchyně a jídelna), úklid, praní prádla, dopomoc při hygieně - vše dle požadavků. To vše zajišťuje i v terénu pro klienty ve vlastních bytech. Bydlení je tam tedy jak v "normálním činžáku", s případným bonusem služeb navíc ... Jen je tam podmínka, že žadatel o takový byt musí být z velké míry soběstačný. Pokud soběstačnost po čase ztratí, je přesunut do klasického domova pro seniory, který zajišťuje pak i služby zdravotní ... Často je takový "pečovatelský byt" přidělen seniorům, kteří bydleli ve velkém městském bytě, ten si město vezme zpět a žadateli přidělí byt v některém ze svých takových domů ... Jen jsem chtěla svým dlouhým elaborátem :-) říct, že bydlení v "pečovatelských domech" se v podstatě neliší od bydlení ve vlastním bytě - musí být člověk trochu samostatný a lze zajistit různé služby tam i tam ... Do domovů seniorů jsou přijímáni klienti, kteří samostatné bydlení už nezvládnou ...

Děkuji za článek a naprosto se ztotožňuji s názorem Soni Prachfeldové.

Myslím, že každý, kdo jen trochu může, by si měl brát svého blízkého na pár dní domů i v průběhu roku, pokud i ten zdravotně může. Testy oboustranné. Budoucnost bych viděla v dobře zařízených pečovatelských domech, kde by bylo soukromí a náležitá péče . A stejná práva, jako všichni běžní občané. Ta budoucnost už měla být , nebo alespoň na ní už pracovat. Je to na naší lidské společnosti, na tom, kam směřuje me a jaké vyznáváme hodnoty. Nejvyšší hodnota je člověk.