Můžete prosím, popsat metodu mantrailingu? Od kdy se v Česku provozuje na profesionální bázi?
Mantrailing je metoda pachové práce pátracích psů, založená převážně na sledování individuálního pachu hledané osoby. Takto cvičené psy je možné využít pro pátrání po osobách, které se ztratili jak ve volné přírodě, tak i v zastavěných oblastech. Pes sleduje pachovou stopu vždy jednoho konkrétního člověka.
Individuální pach je pravděpodobně jedinou součástí celkového pachu každé osoby, která nemění své vlastnosti. Zjednodušeně by asi šlo říct, že je to pach, který nejde ničím odstranit. Je skutečně tak specifický, jako jsou třeba otisky prstů a má rozlišovací schopnost jako analýza DNA. V minulosti, než byly objeveny tyto exaktní metody identifikace osob, byly například v Americe využívání psi plemene bloodhound ke ztotožnění předmětu s osobou. Pokud tedy například pes ztotožnil vražednou zbraň s konkrétním člověkem, bylo to bráno jako důkaz jeho viny. U nás se mantrailingu profesionálně nikdo nevěnuje, byly pokusy začlenit bloodhoundy do systému pátrání Policie už někdy v roce 1976, ale bez odpovídajícího výsledku. My jsme se začali touto metodou zabývat někdy v roce 2006. V roce 2012 jsme ji představili na mezinárodní konferenci Mantrailing in the Police Force Systems v Bratislavě a od této doby se jí intenzivně věnujeme. Je ale potřeba říct, že se obecným termínem „mantrailing“ označují různé stupně a varianty pachové práce psů, které je možné rozdělit od úrovně rekreačního hledání osob, až po skutečně profesionální výcvik zaměřený na pátrání po ztracených, pohřešovaných a hledaných osobách.
Která plemena psů jsou vhodná k výcviku na vyhledávání pohřešovaných osob?
Mantrailing je přímo ušitý pro plemeno bloodhound. Prakticky, celá historie mantrailingu je přímo spjatá s historií tohoto plemene, které se po celou dobu jednostranně šlechtí pouze kvůli svým vynikajícím čichovým schopnostem. První písemné zmínky o tomto plemeni jsou již z 8. století a první záznamy o mantrailingu se datují od 15. století v Anglii, kde byly bloodhoundi využívání k pátrání po pytlácích dobytka. Největšího rozmachu mantrailing dosáhl v Americe, kde je kolonizátoři využívali k hledání uprchlých otroků a trestanců. Do Evropy se bloodhoundi a mantrailing vrátili před více jak čtyřiceti lety. Tuto zajímavou metodu pachové práce ale v poslední době cvičí prakticky všechna plemena psů. Různé varianty a úrovně tohoto způsobu výcviku lze aplikovat prakticky na všechna plemena. Je samozřejmé, že jak plemena, tak i jednotliví psi mají určitá omezení a limity, kterých mohou ve výcviku dosáhnout. Limitním parametrem může být například velikost psa, jeho srst, délka končetin, množství čichových receptorů v nose a mnoho dalších faktorů, které určují, jak staré a dlouhé pachové stopy je konkrétní pes schopen zvládnout sledovat.
Jak dlouho musí pes cvičit, než se může zapojit do vyhledávání
Vedle genetických predispozic plemene a i charakteru jednotlivce, je samozřejmě velmi důležitý i kvalitní výcvik. Protože je mantrailing založený pouze na rozvoji přirozených schopností psů, má také odlišnou filozofii výcviku. V žádném případě psa neučíme stopovat. To on umí přirozeně sám a je to jeho přirozená genetická vlastnost, která mu pomáhá přežít. Cílem výcviku mantrailingu je pouze přesvědčit psa, aby tuto svou schopnost využíval k nalezení konkrétní osoby. Pes, pokud má dobrou motivaci, zvládá neskutečné věci. Výcvik je tedy zaměřený převážně na rozvoj motivace a koncentrace na jeden hledaný pach. Toho lze dosáhnout pouze pozitivními metodami práce. Možná i proto výcvik mantrailingu je velmi dlouhý. Aby pes dosáhl úrovně, že je schopen hledat ztracené lidi, potřebuje 3 – 4 roky intenzivního výcviku a aby dosáhl špičkových výkonů, je to celoživotní práce. Možná někteří namítnou, že znají případy, kdy fantastických výsledků dosáhli třeba i roční psi. Mají pravdu, ale podstatou dobře vycvičeného mantrailera je hlavně stabilita výkonu, kterou pes zvládá dosahovat opakovaně. Pátrání po osobách má velké množství podmínek a vnějších vlivů, se kterými se pes a psovod musí vyrovnávat. Lidé se ztrácí 365 dnů v roce. Je jedno, jestli je vedro anebo mráz, sněží, nebo prší, jestli to bylo ve městě anebo v hlubokém lese, na horách. S tím vším se pes a psovod musí naučit vyrovnávat. Samozřejmě toto řeší psovodi, kteří se rozhodli vycvičit zásahového psa. V naší akademii jsou i lidé, kteří si cvičí se svými psy pro zábavu, protože je to baví. Necvičí pravidelně a pak se takový výcvik ještě prodlouží. Když k nám přijde majitel psa, který se o mantrailing zajímá, dostává vždycky otázku, co vlastně chce výcvikem dosáhnout. I podle toho je pak výcvik zaměřený. Zkrátka rekreačním přístupem k tréninku, zásahového psa prostě neuděláme.
Je tomu tak, že pachová stopa člověka je jedinečná stejně jako otisky prstů ? Po jak dlouhé době ji ještě pes odhalí?
Toto je dobrá otázka a velkou výhodou je, že na ni asi neexistuje úplně pravdivá odpověď. Dodnes se odorologie, což je věda a nauka o pachu zabývá pouze teorií pachu. Prostě exaktní praxe pachu neexistuje. Samozřejmě je mnoho vědeckých výzkumů a výsledků, které odhalují rozličné segmenty této problematiky, ale zatím se na 100% nedá říct, jak je to doopravdy. Mě se líbí citát švýcarské veterinářky paní Marlene Zahner, která na podobnou otázku odpověděla: Dělám s bloodhoundy mantrailing více jak 40 let. Jak to funguje nevím, jediné co vím je, že to funguje. Na to jak vzniká pachová stopa, kterou je pes schopen sledovat, je více jak 30 teorií, od těch skutečně logických, až po ty až nesmyslné.
Co ale faktem je, je skutečnost, že psí čichový orgán umí zachytit a analyzovat i minimální množství pachových částic a umí je přiřadit ke konkrétní osobě. Byly činěny pokusy i na identických dvojčatech, existují dlouhodobé pokusy, které dokazují, že se individuální pach skutečně nemění a pes ho dokáže i po dlouhé době sledovat. Jak dlouho pachová stopa vydrží je nejčastější otázka, kterou dostáváme. Já na ni znám přesnou odpověď, ale ta je v praxi nepoužitelná. Individuální pach vzniká rozkladem organické hmoty z každého organizmu odpadávající. Pes dokáže sledovat pachovou stopu tak dlouho, dokud je co rozkládat. Ale neptejte se mě, jestli jsou to minuty, hodiny, dny, nebo týdny. Ten rozklad organické hmoty je závislý samozřejmě jak na množství těchto pachových částic, tak hlavně na prostředí, ve kterém se nachází. Tak například v kriminalistické praxi se pachové vzorky u závažné trestné činnosti skladují minimálně 5 let. Tedy i po tak dlouhé době je pes schopen tento vzorek ztotožnit s osobou. Pachové částice se zachycují v prostoru a jejich životnost je ovlivněna vnějším prostředím, hlavně teplotou, vlhkostí, větrem, slunečním svitem apod. I proto většina zkušených psovodů většinou dobu, po které pes ještě pachovou stopu v daný okamžik byl schopen sledovat, udává pouze u konkrétních pátrání anebo u vědeckých pokusů. No, a aby to bylo ještě trochu komplikovanější, tak se ještě rozlišuje skutečná práce na pachové stopě od umění nalezení hledané osoby. Ne vždycky, když se uvádí i dlouhá doba, od pohřešování osoby je to doba, vypracování pachové stopy. Tady může hrát roli od zkušeností psovoda, shody náhod, příznivých povětrnostních podmínek ještě mnoho faktorů, které mohou ovlivnit výsledek pátrání.
Existuje doporučený postup, co dělat v případě pohřešování konkrétního člověka? Kam se mají naši čtenáři obrátit?
Vždy, když je podezření, že se někdo mohl ztratit, mohl si způsobit úraz, nemá sebou léky, díky duševním chorobám má problémy s orientací v terénu, nebo je podezření na sebepoškození, mohl být obětí trestného činu apod., je nutné nejprve volat Policii. Pokud je to případ, kde lze využít pátracího psa, může se obrátit na organizaci, která má mantrailingové psy. Na website naší zásahové organizace RESDOGS www.pohresujeme.cz je kontakt na stálou službu 7/24. Abychom mohli psa k pátrání použít, musí být splněny 3 základní podmínky:
- Co nejčistší pachový předmět – jakákoliv součást oblečení, hodinky, prstýnek, sponka do vlasů, kartáček na zuby, tedy něco, co měla na sobě anebo držela v rukách, hledaná osoba. Pokud máme pachový předmět, který držela v rukách jiná osoba anebo víc osob, musí být tyto osoby na místě startu.
- Místo posledního výskytu hledané osoby – co nejpřesnější místo, kde hledaná osoba prokazatelně byla. Nemusí to být přesně na metr, zkušený mantrailer by si měl umět pachovou stopu vyhledat i z většího prostoru.
- Pachová stopa musí ještě existovat – to je ta nejsložitější otázka. Pokud bychom ji mohli zobecnit, tak pokud je pachová stopa stará cca do 12-ti hodin, měl by ji zkušený pes umět najít a sledovat. Pokud je stáří do 24 hodin, už je potřeba, aby byly příznivé vnější podmínky a prostředí. Nad 24 hodin je to už trochu science fiction a pravděpodobnost nalezení pachové stopy se rapidně snižuje. Jsou ale známy případy, kdy pes vypracoval i starší pachovou stopu, ale nelze na to spoléhat. Je vždycky potřeba konzultovat tento problém se zkušeným psovodem. Ona někdy zapracuje i náhoda. Jsme přizvání k pátrání i po uplynutí delšího času, ale to je už většinou na přání osoby blízké a je to už jenom hra na náhodu. Může nastat i situace, kdy je hledaná osoba někde poblíž, anebo je příznivý vítr, který donese pachové částice k pátracímu psovi a ten hledanou osobu nakonec najde. Zatím mantrailing není součástí IZS a pátrání Policie, jako dobrovolníci jezdíme tyto pátrací akce zadarmo. I proto se někdy stává, že prostě už nereálný případ musíme odmítnout.
Kde máte výcviková centra a co mám dělat, kdybych chtěla zkusit využít pro mantrailing svého psa?
Všechny informace o naší činnosti najdete na našich website www.ibha.eu a www.pohresujeme.cz. Tréninková střediska jsou v kraji Libereckém, Středočeském, Jihočeském, Jihomoravském, Východočeském, Olomouckém a Moravskoslezském. Na Slovensku Žilinský, Trenčínský a Košický kraj. Mimoto se v našem Kalendáři akcí mohou přihlásit zájemci na naše prodloužené tréninkové akce, které se pořádají i na dalších místech v ČR. Stačí nás kontaktovat a a doporučíme, které středisko je danému zájemci nejblíže. Organizujeme i besedy pro školy, pro seniory, kde si můžeme vysvětlit i další problematiku, která s mantrailingem a hledáním osob souvisí. Tady se ale zaměřujeme převážně na prevenci.
Poprvé nyní v češtině vyšla kniha Základy mantrailingu, jejímž jste autorem. Co v této publikaci nabízíte čtenářům?
Nad vydáním knihy jsme dlouho uvažovali. Bylo otázkou, jestli nechat přeložit některou z knih našich zahraničních partnerů, nebo sepsat pouze výcvikový manuál. Nakladatelství Grada přišla s nabídkou vydání publikace, která by byla spíše populárně naučná. Kde by vedle popisu základů mantrailingu byly i další, zajímavé informace, které s mantrailingem souvisí a které jej doprovází. Nedostali jsme na to moc času, knížku jsme museli připravit do půl roku a tak to byla docela hektika, stres a napětí. Myslím, že knihu si mohou přečíst nejenom ti, co se mantrailingem intenzivně zabývají, ale i ti, které zajímá historie a okolnosti, za jakých je možné takto cvičené psy využívat pro záchranu lidských životů. Byli jsme omezeni financemi, rozsahem, časem, ale nakonec se vše zvládlo a kniha je k dispozici. Byl bych velmi rád, kdyby třeba i tato kniha přitáhla do našich řada další mantrailisty. Těch dobrých, sice nebude nikdy dost, ale budou.
Knihu lze zakoupit zde.
