Předstíraný úsměv nikomu náladu nezlepší. Spíše naopak

Úsměv je jediný způsob jak můžu na lidi beztrestně cenit zuby.

Někdo se usmívá například, když je v rozpacích. Když jsem byl dítě, měla maminka kamarádku" němku, jedinou neodsunutou ve vesnici, se kterou se někteří báli mluvit, někteří neuměli německy, jako já. A když jsem šel v maminkou a potkali jsme paniForstovou, tak se jmenovala, nerozuměl jsem ani slovo, a proto jsem se, asi přihlouple, usmíval. A paní si myslela, že se jí nějak vysmivam, prostě byl jsem podezřelej:-) Asi jsem trochu mimo téma, ale vždycky si na to vzpomenu.

Samozřejmě, když se člověk směje, když je mu do smíchu nebo má z něčeho radost, je to rozhodně normálnější než od rána nasadit "keep smiling" a vytrvat s tím až do večera. Na druhou stranu obdivuju vlastně lidi, kteří dokáží tvrdit opak toho, co cítí, já to totiž zásadně neumím...

Je pravda, že mít "bezdůvodně" úsměv na tváři je v očích těch škarohlídů čistá provokace :) :) Ale ať se člověk směje, nebo mračí, čas ubíhá stejně. Akorát úsměv vypadá líp. A starosti stejně nikdo nevezme ani zadarmo....

Já mám ráda lidi usměvavé, příjemné, beroucí drobné strasti života s nadhledem a humorem. Mne úsměv vždy potěší, rozhodně v něm nevidím nějakou faleš a předstírání - možná má někdo velké starosti, ale nechodí s nimi " na trh" a nechce ostatní obtěžovat, ono mračení, mrzutá nálada stejně od starostí neuleví ... Mám, ale pocit, že se lidé u nás opravdu usmívají málo ... Já bych dala do jednoho pytle americké úsměvy, které se nám zdají "až moc" a naše "rohlíky dolů" , zatřepala a vytáhla úsměvy tak akorát :-)

Přečetl jsem se zájmem, i když mám jakousi nedůvěru ke všem těm americkým odborníkům a jejich výzkumům. A obdivuji autorku, co všechno dokáže prostudovat.

Já bych řekla, že každému je nějaké chování přirozené. Někdo švitoří, někdo je vážný, v obchodě je na místě být příjemný. Cizinka se mne ptala, proč jsou u nás prodavači tak protivní. Když jsem byla v její zemi, prodavači se tam věnovali každému, i když si šel koupit maličkost a fronta dalších zákazníků to považovala za samozřejmé. Těžko se to dá předstírat. Když někoho baví prodávat, nebude se u toho tvářit jako zaměstnanec pohřebního ústavu.

V tomto případě plně souhlasím s názorem psychologa Paula Eckmana. Není jediný, kdo došel k podobnému poznatku. Kdybych měla i za úsměvem hledat špatné úmysly, tak by toho hezkého na světě moc nezbývalo. Patřím k těm, kteří vypadají utrápeně, i když je jim veselo a jsou v pohodě. Mám kamarádku, která si libuje ve starostech a často od ní slýchám větu: "Dnes ale vypadáš zdrchmaně, hned je mi líp." Vím, že co pošlu, to se mi vrátí. Raději jsem za "idiota". S širokým úsměvem se těším na následující příspěvky. Především na ty úsměvné. :-)