Je mi osmdesát, jsem ve vězení a nevím, na jak dlouho. Chtěla bych raději umřít

Proc tak utocny clanek? My jsme take zavreni ve vezeni. Ze je pani 80 a je zavrena v duchodaku? Do domova duchodcu clovek odchazi dobrovolne, musi sam podepsat zadost. A kde je jeji rodina, kterou si vychovala? Proc si ji nevezmou aspon pres covid k sobe? Aha, to neni podstatne, podstatne je, utocit na vsechny okolo. A tohle uz je vylozena lez: "Vy jste nás zavřeli do vězení, abyste měli čisté svědomí a mohli se bavit, cvičit v těch vašich fitcentrech a nakupovat. Vy se budete bavit, virus se bude pořád šířit a my budeme pořád zavření." Fitcentra jsou zavrena, v nakupnich centrech samy duchodce, protoze mlady clovek si radsi nakoupi online a necha dovezt. Tento clanek je opravdu ubohy. Reknu vam, pokud je tahle starenka realna, vubec ale vubec ji nelituji.

To si snad dělá legraci ne? Možná by potřebovala na pár týdnů opravdu zavřít do vězení, pak by ji tyhle hloupé kecy přešly.... Mladí že chodí jen do fitka a do hospody a kvůli toho že je ona zavřená ve svém pokoji? Tak určitě... Místo toho, aby byla ráda, že má milující děti, které očividně dělají, co mohou, že má zajištěnou péči a spoustu dalších věcí, tak bude fňukat, že by raději umřela? Na jednu stranu kafráte, že mladí někam chodí, že to mají pár týdnů vydržet. Ale sama fňukáte, že jste pár týdnů zavřená. Ostatní chcete donutit být doma, ale sama to taky nevydržíte a hned mluvíte o smrti. Trochu nefér, ne? Možná máte v mozku chybu jinde než jen v centru pro zrak...

Až skoro do konce jsem se vším souhlasila,zamačkávala slzu a říkala si,že to přesně rezonuje s mým názorem,že největší oběť přinášejí senioři v zařízeních.Ale ve chvíli,kdy se tahle situace klade za vinu občanům,co chtějí do fitka a do hospody,tak jsem trochu ztratila řeč. Senioři jsou uzavření téměř hermeticky před okolním světem,může k nim jenom personál.Stačilo by přeci personál pravidelně testovat. Jenomže se obávám,že ve chvíli,kdy by se personál testoval,muselo by do karantény tolik lidí,že by se systém úplně zhroutil. Je laciné,svádět úmrtí v seniorských zařízeních na to,že lidé chtějí aspoň trochu normálně žít. A k tomu,že by si mohla rodina maminku vzít? Ano,ale ne na chvilku jako to šlo dřív,ale napořád. Kdyby to bylo možné nějak zorganizovat,jistě by paní nemusela být v zařízení a tahle situace by se jí nestala.

Netřeba "házet všechny do jednoho pytle". Každý je jiný, přestože je z jednoho "Zdroje", ale je jedinečný. Kdo chce pochopí a nemá za zlé tomu, kdo nepochopí. "Všechno je o jednotlivcích", kteří v závěru opět vytvoří celek ♥

Souhlasím, že "všechno je o lidech". Nic jsme nepochopili, nechceme pochopit a mnozí ani nemůžeme. Jsme různí, jak hezky dokládají naše diskuzní příspěvky. Napadá mě jen "deus ex machina".

Pokud vím, umožňuje DD i videohovory a návštěvy,, za sklem". Už několikrát se objevilo přání klientů DD, aby příbuzní nejezdili a nešířila se nákaza. Vsechno je o lidech a domluvě.

Mno, chápu, že to paní nemá lehké, ale podmínky, za kterých údajně žije, mi připadají poněkud málo uvěřitelné. To je skutečně v DD dlouhodobě zakázáno stýkat se s ostatními a opouštět pokoj? Nebo je to "vymoženost" pouze tohoto jednoho zařízení?

Pane Vrbo, máte pravdu. Pokud maminka může chodit, tak proč si ji nevzít na chvilku domů. Než bude na jaře naočkovaná. Nikoho neodsuzuji, že dá rodiče třeba se silnou demencí do ústavu. Mohou být totiž nebezpeční sami sobě. Ale tato paní má zdravou hlavu.

Ty problémy 80leté paní bych rozdělil na ty, s kterými se nedá nic moc dělat a na ty, s kterými se něco dělat dá. Ty zdravotní, to jsou ty, které jí může okolí pouze ulehčit. Ty druhé, které nyní popisuje, jako hlavní, související s karanténou, pocitem samoty a smutku a beznaděje, tak ty by šly přece odstranit tím, že by si některá z dcer maminku k sobě vzala. Násilím tu paní tam přece nikdo nedrží, je tam dobrovolně, tak ať to nenazývá vězením. A to minimálně na dobu, než budeme všichni očkováni. Já bych svou maminku (a nikoho z rodiny) nikdy do žádného ústavu nedal.

Nechci být hnidopich, ale pokoj 6x4 metry je velký pokoj, ne malý, jak autorka článku několikrát zdůrazňuje (myslím si, že ani takové pokoje v DD nejsou, bude to spíš chybka), ale to jen tak na okraj ... Musí být podmínky v DD teď opravdu složité a hodně neradostné - pro všechny zúčastněné ... Ale jak to dělat jinak? Pokud by byl život v takových domovech jako dřív - setkávání, návštěvy, programy, co by to přineslo? Jak nezměnit život klientům i zaměstnancům a zabránit nákaze?