Babička závislá na počítačových hrách
Ilustrační foto: pixabay.com

Babička závislá na počítačových hrách

6. 12. 2020

Tak úplně doslova to samozřejmě není. Někdo totiž ještě musí taky uklidit, uvařit, pohlídat vnoučata, když je třeba, a dělat ještě spoustu jiných věcí. Ale na toto téma mám trochu co říci.

Když jsem se přestěhovala do Prahy, počítačová doba u nás teprve začínala. Pamatuji ohromné monstrum ve velké místnosti v mé první práci, kam jsme byli povoláváni my mladí, abychom tam zadávali určitá data do věci, která nás měla následně v letech budoucích ovládnout jako „chytrá inteligence“. Tenkrát jsem to pěkně mršila - ani bych nechtěla vědět, jak výsledky mé práce uspokojily příslušné odpovědné osoby. Protože pouhé bezduché zadávání dat mne totiž ukrutně nebavilo, jelikož jsem člověk tvořivý.

V mé další práci během let jsem zjistila, že někde už mají první počítače s prvním programem, myslím, že to byla nějaká  T602 nebo tak nějak. Určitě si je mnozí z vás taky pamatují. A my pořád nic, pořád jen tužka, papír, eventuálně psací stroj. To mne ničilo, protože jsem člověk hledící do budoucnosti  a některé ze „starých pořádků“ ráda nechávám za sebou. A tak jsem tomu šla naproti a odešla tam, kde už první počítače měli. Bylo to náramné dobrodružství a bavilo mne to. A přiznám se bez mučení, nejvíc mne uchvátila jedna z prvních počítačových her – Princ z Persie. Zcela jsem jí tenkrát propadla a hrála jsem ji i v pracovní době, jen co bylo chvilku času ! Byla úžasná a já ji dnes po letech objevila znovu a natáhla ji do telefonů vnoučatům, taky ji už hrají.

Časem jsem se stala příznivcem her budovatelských a strategických. S nostalgií vzpomínám na Tycoon (budování a řízení železnic a jiné dopravy), kterou jsme s manželem hráli oba dva a která  skončila v propadlišti dějin, neboť díky pokroku ve vývoji počítačů již v počítačích nových nešla používat.

Dnes jednou z mých oblíbených je strategická a budovatelská hra z historie. Jelikož nejsem milovnice stříleček a her zabijáckých, vybruslila jsem z různých bitev strategií ryze ženskou, a sice „ukecávací“. Spočívá to v tom, že ukecám zkrátka protivníky a převedu je na svou stranu. Pak bez problémů ovládnu i jejich města a je to !  Jak jednoduché a účinné. Vypracovala jsem se i k tomu, že obracím dějiny. Posledně jsem při budování Kartága nakonec já ovládla mocný Řím, a to mne fakt pobavilo.

Problém je v tom, že když táhnete jako Hannibal se slony přes Alpy na Řím a je to ohromně napínavé, ozve se najednou z kuchyně: Co budeme dneska jíst ?

No řekněte, copak by Hannibal zastavil pochod a šel uklohnit bramboračku nebo kvůli pranici vnuček o jednu starou čelenku zastavil boj, aby uštrykoval čtyři čelenky nové a ještě je vyšil a vylepšil korálky?

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 27 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Milena Znamenáčková
Manžel hrál nejdříve farmu a pak přešel na vlaky, postupně jsem se přidávala k němu - když čekal náklad, nebo plnil nějaký úkol a neměl na to čas, tak jsem ho střídala. Měl už asi devadesátkou úroveň - chtěl dosáhnout aspoň 100, jenže umřel a já jsem vlaky zavřela a už neotevřela. Teď si říkám, že jsem mu tu stou úroveň měla nějak dohrát sama.
Jana Hošková
Tak to jsem fakt ráda, že nejsem "ulítlá" sama, ale je dobře, když se člověk dovede zabavit. Hanko N., tak klid v této mé hře určitě nenajdu, spíš naopak adrenalin - když chce manžel jíst, houknu přes rameno, že teď zrovna mne někdo z nepřátel napadl, tak ať si něco vezme sám...a přestat kolikrát musím z donucení, to když mě začne "myší nemoc" anebo mě vemou záda. Je fakt, že čas letí v hrách velice rychle. Jinak ale dokončuju Babičko vyprávěj (2x) a dělám si videa z fotek z cest, ke kterým přidávám hudbu. Děti to milují a vyžadují, na fotky se lépe dívá. Nevím, co dřív a vaření mne opravdu zdržuje, jak říká Soňa. K PC už musím mít externí velký disk, protože všechno, PC i telefon, mám nabité k prasknutí. Jaroslave, dík za tip, kde najdu mého oblíbence Prince z Persie, ale už ho máme 3x v telefonech ! :-)) Asi začínáme být maniaci...
Irena Mertová
Taky ráda hraji hry na PC.
Jana Šenbergerová
Dokážu trávit hodiny skládáním puzzles. Hodina mi uteče neskutečně rychle. Na počítači to má spoustu výhod. Kdykoliv mohu skládání přerušit i odložit a pak se kdykoliv vrátit a pokračovat. Kromě času mě to nic nestojí a nikde to nepřekáží. Mohu tvořit i vlastní puzzle pro ostatní. Sudoku mě baví také, ale na to používám spíše sešity, které občas dostávám. Hodně píšu. Dělám si zápisy o četbě a výpisky z knih.
Helenka Vambleki
Bez mučení přiznám, že kromě stovky dalších aktivit stíhám i hry na PC. Mahjong, Uptasia, Kriskros(počítačová verze známé hry se slovy Scrabble). A protože jsem nespavec, opravdu si těch her -hlavně v noci užívám
Zuzana Pivcová
Když se před lety dostaly do vojenského archivu první PC, skoro nikdo to z domova neznal. Já jsem jela někam na služební cestu a kolegyně šly na školení z T 602. Pak jsem se na ně dívala a vůbec jsem nevěděla, co dělají. O poledních přestávkách, někdy i v pracovní době, si mnozí hráli různé hry.. Já jsem uměla jen pasiáns. PC jsem používala dlouho jen místo psacího stroje. Žádné hry nehraji. Kupuji si křížovky a sudoku.
Mell Nova
Já si hraji ráda,občas i tedy hry na počítači, ale hlavně logické a pokračující z levelu na další, složitějši.Sice ne každý den, ale je to odpočinkové, udržuje to v chodu mozkové závity, že je to i závislost, pro někoho určitě ano.Zájmů mám hodně, rodina, zahrada, mazlíčci, cestování, ruční práce, četba, výstavy, kultura a hry jsou jako malý doplněk.Za mého dětství jsme hlavně o svátcích hrávali různé hry jako člobrdo, mlýn, dámu a jiné, celá rodina i děda s babičkou.
Jaroslav Kolín
Jestli se vám stýská po Princi z Persie, stáhněte si DOSBox.074, pod ním se dá hrát. Hra sama je také ke stažení na netu.
Soňa Prachfeldová
Jsem ulítlá na Sudoku, nebo sotva přijdu zvenku s foťákem, co myslíte, že udělám, šup kartičku do noťasu a už jedu. A takové vaření jen zdržuje. A což íčko? A přeposílání různých pěkných videí přátelům. Věčně mám i v mobilu malou paměť. Opravdu to nejde vše stihnout.
Dana Puchalská
Počítačové hry jsou dobrý relax. Vystřídala jsem jich už dost. Ale už je moc na not'asu nehraju. Stáhla jsem do je do chytrého telefonu.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.