Foto: autorka

Zasněžená romance

6. 12. 2020

Můj příběh

Autor: Soňa Prachfeldová

Hodnocení:

(5.1 b. / 27 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Soňa Prachfeldová 17.12.2020 14:28

Díky pane Schmíde

František Schmíd 17.12.2020 12:13

Pěkné......

Soňa Prachfeldová 13.12.2020 11:21

ještě jednou děkuji za komentíky , mám radost za vaše slůvka. Díky.

Elena Valeriánová 9.12.2020 06:02

Soni, krásně si popsala období života. Ty chvíle, kdy jsem jen já a ticho na lesní pěšině, u řeky a nebo na louce, kdy vnímám všechnu tu krásu obyčejného rána, velmi dobře znám. A dávám ti ve všem za pravdu. Krásný advent i celičký čas do konce roku.

Alena Tollarová 8.12.2020 08:23

Pocitově to mám stejné s Tebou, cítím se být naladěná na stejnou notu, ale neumím to tak krásně vyjádřit slovy. Krásný advent!

Hana Rypáčková 7.12.2020 09:25

Hezké..

Jan Zelenka 7.12.2020 01:23

Soňo, moc pěkná úvaha i krásné fotky.

Dana Puchalská 6.12.2020 22:30

Soňo, co víc psát, abych neopisovala předchozí příspěvky v diskuzi ? Krásné nejen fotky, ale i zamyšlení. Děkuju.

Soňa Prachfeldová 6.12.2020 19:45

Děkuji vám všem za vaše milé komentáře. Pane Mračku, asi by ty moje povídky od roku 2012 už docela vydaly na malou knížku. Dobrý nápad, díky, docela jste mi nasadil brouka do hlavy.

Martina Růžičková 6.12.2020 17:15

Moc hezky napsáno i nafotografováno. Čtení i prohlížení mě potěšilo, díky :-).

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Jitka (66 let): Nesnáším, když mi cizí děti říkají „babičko“. Taky vám to vadí?

Synové se rozvedli, mají nové partnerky, vyženili děti. Takže k mým dvěma vnučkám do rodiny přibyly další dvě dívenky. A obě mi automaticky začaly říkat „babičko“. Když jsem vyjádřila údiv, se zlou jsem se potázala.

Redakce

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá