Petr Sojka: Pražské dvorky mají mnohdy velmi pestrý život

Ve svém dětství jsem bydlela na Smíchově v domě kina Arbes. Tenkrát, v 50. letech byly propojeny všechny dvorky dohromady mimo našeho, byl asi o dva metry výše kvůli kinu. Z ostatních dvorků vznikl krásný prostor, kde byly květiny, keře a hřiště pro děti. Chodila jsem tam skrze vedlejší dům, kde bydlela moje teta. Tenkrát byly všechny domy ještě otevřené, ještě se tolik nekradlo, a do spojených dvorků se mohlo z ulice skrz kterýkoliv dům v bloku. Teď už jsou zpátky dvorky zase ohraničené. Škoda, bylo to krásné.

Dvorky a tzv. vnitrobloky mohou mít velké kouzlo. Jako malá jsem měla jako nedělní procházku nejraději tu po Starém Městě. Táta starou Prahu výborně znal a vodil nás průchody přes staré dvorky a plácky. Byly tenkrát šedé a neupravené, ale byla to romantika. Dnes se do mnoha z nich nedá dostat. Bohužel jsem si také ty tátovy průchody nezapamatovala... Z těch nově upravených znám a obdivuji třeba krásně upravený dvorek u kavárny Alchymista. Kniha je fajn počin.

Bude to určitě zajímavé čtení. Kamarádka z dětství bydlí ve starém činžáku a když jsem viděla ten obyvatelný a krásný dvorek, nenašla jsem slov. Tak krásně si jej obyvatelé okolních domů opravili.

Gratuluji Petrovi Svojtkovi k další skvělé iniciativě. Zmíněné dvorky vypadají úžasně. V Praze je dost takových zákoutí i s posezením nebo minivinárničkami, zejména na Vinohradech. Škoda, že v našem vnitrobloku se majitelé nedomluví a ze zdejších restaurací se line hukot a nelibá vůně z kuchyně.

V pořadu Z metropole vysílala ČT1 o pražských dvorcích velmi hezký seriál.