Monika Golasovská: I obyčejný plevel může být prospěšný našemu zdraví

P.ane Milane, pište častěji. Moc hezky se to čte.

Pane Pepo, vaše pěkné povídání by vydalo na samostatný článek. U mě za 5*

Pěkný článek. Mám štěstí, že žiji na vesnici a přiznám se, že už třeba řadu let vůbec nekupuji čaje. Od jara do podzimu je dělám z toho co najdu na dvoře . (Jednou se mě sousedovic kluk optal: ,,Strejdo a to i ze slepičinců, když jsou na dvoře? :-D no tak to ne, slepice nemám.) Pár lístků kopřivy , je dost chuťově výrazná. Pár lístků jitrocele, na ten i jinak nedám dopustit. Nějaký květ, pampelišky, sedmikrásky, pár lístků planých výhonků černého rybízu, lístek kontryhelu... Tedy fakt toho co najdu na dvoře. Na obarvení ostružiny pokud už jsou, nebo plody rybízu. Jinak od loňska nasušený šípek či aronii. No a místo citrónu nalámu pár lístků netřesku. Vše trhám ručně, tedy do konvice. Žádné krájení nožem, aby kov nezničil vitamíny. Vše zaleji vařící vodou a zamíchám dřevěnou vařečkou. Kdo chce sladké, osladí si medem. V létě to nechám v komoře vystydnout a ,,limonáda" je hotova. Svišti běhají po vsi a když jsou poblíž a mají žízeň tak zazvoní na ,,strejdu" Milana. Maminy se diví, že jim to chutná víc než ty kupované limonády. No bodejť. Pamatuji si jako děti, když jsme lítali za vsí. Z širokolistého jitrocele jsme stočili kalíšek. Rozmačkali do něj luční jahody, maliny, nebo borůvky, nabrali vodu ze studánky, zamíchali prstem... No , hygiena, nehygiena :-) dnešní maminky by šílely. A přece jsme přežili a dožili se dospělosti :-) Mimo čajů samozřejmě bylinky používám i jinak. Nějak jsem se stal ,,vyhlášeným" především jitrocelovému sirupu na suchý kašel. Hrst nadrobno natrhaného jitrocele namačkat do velké láhve. Zasypat cukrem a zase jitrocel a cukr a tak pořád pěchovat po vrstvách až po vrch. Pak to zaliji, vystydlou převařenou vodou, zakryji pečícím papírem, stáhnu gumičkou a je to. Jednou denně promíchat a nechat co nejdéle v tmavé a chladné komoře. Pak to jen stáčím do menších skleniček a rozdávám. Bez chemie, bez přídavných látek a hlavně bez ceny z lékárny. Stejně tak jsem ,,zavedený" ,,mazáním" z černého kořene. Jednoduše... kořen kostivalu nasekaný nadrobno a zalitý lihem. A zase odstátý čím déle tím lépe. Mazání na bolavé klouby bez konkurence. A tak je to se vším. Olejíček z netřesku na popáleniny a odřeniny. Netřesk v lihu na opary na rtu. Olejíček hřebíčku na bolavé zuby a tak by se dalo pokračovat. K lékaři do města je to daleko a v nouzi pomůžou i ty ,,babské" nebo u nás ,,dědkovské" rady. Sousedé se naučili chodit. Dříve to bylo: ,,Co jsem dlužná, dlužný." ,, No nic, co můžu chtít. To je přece od Pána Boha." A tak dnes přijde sousedka s buchtami, vajíčky, zavařeninou ... :-) Já tomu říkám návrat ke kořenům. Jako malý ,,chalan" jsem to odkoukával od prababičky na Slovensku. Pak jak člověk roste na to nějak zapomíná. Touláte se po světě. Po velkých městech. Nakupujete v různých marketech a supermarketech ... a nakupujete za drahé peníze ,,to nejlepší" z barevných reklam. Jenže pak zestárnete. Chcete klid. Vrátíte se na venkov a vzpomenete si na dětství. A začnete žít úplně jinak. Sbíráte bylinky, vzpomenete si jak se stloukalo máslo a tak to vyzkoušíte i když jen z kupované smetany a kuchyňským robotem. Dáte tu hrudku návštěvě z města na snídani na křenovém listu. A těm starším se objeví v očích slzy. A s tím vším souvisí i nalezení jakéhosi vnitřního klidu. Smíření se. Věřte mi, že není krásnějším ráno než když v létě otevřete okno. Venku je ještě chlad, voní posečená tráva, ze statku se ozývá bučení krav, ze vsi kokrhání kohoutů. Zaléváte v truhlících rozkvetlé muškáty a koukáte přes údolí až někde k hřebenu Českého lesa s majestátným Čerchovem. Ranní vzduch vás úplně štípe v nose. A... při pohledu na Čerchov nad těmi chodskými vesnicemi, hned poznáte jaké bude celý den počasí. Hodiny na kostelní věži bijí pátou ranní . Sejdete potichu do přízemí. Nakrmíte hladovou čubinu. Natrháte ty orosené bylinky na čaj. Připravíte snídani s tím domácím máslem a džemem, nebo medem. Pak máte chvíli čas na rozjímání. Než to nahoře začne lomozit a první hladovec se vrhne ke stolu. :-) Já vím..., chtěl jsem jen reagovat na článek o bylinkách a nakonec se dostávám k něčemu úplně jinému. Ale věřte mi, že tohle vše není žádná ,,pisatelská" fikce. Tohle je skutečnost. Jedinečná a nepřenositelná. ,,strejda" Milan ;-)

Ano, byliny jsou tím nejlepším a nejlevnějším přírodním lékem* Já jsem se je vždy snažila a snažím sbírat a sušit téměř po celý rok...*

Práce s bylinkami musí být krásná a voňavá. Hezký rozhovor.