Magdalena Dietlová. FOTO: archiv redakce

Magdalena Dietlová: Smrt mého muže

8. 12. 2020

"Byl horký a dusný červen roku 1985, školní rok skončil dříve kvůli spartakiádě. Plánovali jsme společnou srpnovou dovolenou v Jugoslávii, abychom se po letech setkali s rodinou mého bratra, který po okupaci v srpnu roku 1968 uprchl do Kanady. Mým mužem byl dramatik a scénárista Jaroslav Dietl."

ovdovění

Autor: Redakce i60

Hodnocení:

(4.9 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Ludmila Krabsová 18.12.2020 14:42

Vaše vzpomínky jsou dojemné a krásné. Vyjádřila jste v několika odstavcích smutek nad velikou ztrátou i naději a lásku k vaší rodině. Byla jsem velmi dojata vaší osobní zpovědí. Přeji vám, ať vaši nejbližší jsou vám vždy oporou.

František Schmíd 9.12.2020 10:22

Měl jsem to štěstí potkat na setkání autorů námětů na Bakaláře dvě ikony naší kultury a to pana Dietla a pana Menšíka.(seděl jsem vedle paní Dietlové).Jako vzpomínku mám album s podepsanými fotografiemi hereckých legend.Tvorba pana Dietla je stříbrem naší kultury a je nesmírná škoda,že nás tak mladý opustil.

Elena Valeriánová 9.12.2020 05:39

Silná osobní zpověď, plná bolesti, ale i naděje. Pan Dietl zůstal s námi a je nezapomenutelný.

Zuzana Pivcová 8.12.2020 18:24

Ráda vzpomínám na pořad Hanky Švejnohové v Pražském kulturním centru, v němž byla jejím hostem právě paní Magdalena. Kdyby někdo nevěděl, tak ani netuší, co ta křehká žena musela prožít. Působila optimisticky. Díky za vzpomínku.

Svatava Páleníková 8.12.2020 11:37

Četla jsem to jedním dechem a vrátila se myšlenkami k smrti mého manžela. Prožívala jsem podobné pocity a zažívala podobné nesnáze. Je dobře, že někdo ze známých osobností se k této životní situaci takto otevřeně vyjadřuje. Určitě to mnohým čerstvým vdovám může pomoci. Přeji vám, paní Magdaleno, mnoho zdraví.

Jana Nezbedova 8.12.2020 11:13

Silný, krásný a smutný příběh. Dobře si pamatuji, jak jsme nemohli uvěřit, že pan Dietl zemřel.Takové seriály už nikdy nikdo nenapíše. Přeji hodně zdraví , paní Magdaleno.

Hana Nováková 8.12.2020 09:59

Oba jsem měla moc ráda, neměli to jednoduché, myslím že se Magdaleně pak ještě zabil syn, prostě osud se na ni vyřádil, ale tak to život někdy přinese. Krásná vzpomínka na den poslední, věřím, že živá zůstane do konce jejího života.

Daniela Řeřichová 8.12.2020 09:31

Děkuji za silné osobní vyznání. Pamatuji se, že nečekaný odchod pana J. Dietla, jehož seriály byly velice oblíbené a sledované, zarmoutil celou společnost.

Zpět na homepage Zpět na článek

Pro náš velmi dospělý věk není řešením sedávat v koutě, říká třiasedmdesátiletá Marie Magdalena Klosová

V jedenašedesáti letech ovdověla poté, co manžel podlehl následkům těžkého zranění na lyžích. O svých stavech duše po smrti milovaného muže a pak po čase o naději a nové lásce velmi otevřeně vypráví bývalá profesorka francouzštiny Marie Magdalena Klosová.

Jan Raška

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Hana (68 let): Rodina mě odsoudila, protože jsem se nepostarala o manžela

Jednou jsem někde četla, že pokud se někdo nestaral o těžce nemocného seniora odkázaného na pomoc druhých, nemá právo odsuzovat nikoho, kdo to nezvládl. Tak se tou větou nyní utěšuju. Nezvládla jsem se postarat o muže, který trpí těžkou demencí a dalšími potížemi.

Redakce

Zdenka (71): Největší lásku jsme prožívali před manželovou smrtí

Jsou to už dva roky, co manžel podlehl těžké, nevyléčitelné nemoci. Dlouhé dva roky, ale jako by to bylo včera. Každý den na něj intenzivně myslím, na jeho odcházení, které bylo smutné a zároveň krásné.

Redakce

Vdova Helena (67 let): Moji blízcí mě kritizují, že málo truchlím

Prožila jsem s mým mužem čtyřicet let. Byly to roky radostné i méně příjemné, jak už to u dlouholetých manželství bývá. Zemřel po dlouhé těžké nemoci. A já se teď dozvídám, že se prý nechovám tak, jak by vdova měla. Údajně jsem nevhodně veselá.

Redakce