ILUSTRAČNÍ FOTO: pixabay.com/silviarita

Po smrti manžela čekalo na rodinu roční martyrium kolem nevelkého dědictví

6. 1. 2021

Dlouhých osm let se bývalá zdravotní sestra Jana z pražských Letňan dívala na to, jak její manžel Jan postupně ztrácí síly. Prvním varováním byla porucha řeči a zhoršující se chuť k jídlu. Nastal nekončící kolotoč vyšetření a návštěv u odborníků.

ovdovění

Autor: Božena Hažová, redakce

Hodnocení:

(4.9 b. / 22 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Silvie1 Koutcká 23.6.2021 09:10

Opravdu nepříjemná situace.. Nikomu nepřeji aby musel něco takového řešit.. V takových případech je nejlepší zjistit všechna svá práva: https://www.cikr.cz/sluzby/dedicke-pravo/ a obrátit se na odborníky, díky kterým se z takovéto situace lze dostat rychle..

Ludmila Janková 29.1.2021 11:50

Proto jsem se vždy snažila být soběstačná, abych se nemusela na nikoho spoléhat. K tomu patřilo i mít našetřený dostatek financí- chápu ale, že ne každému se to podaří.

Dana Blešáková 20.1.2021 12:34

Taky jsem něco podobného zažila jako mladší a upřímně řečeno to nikomu nepřeju.

Hana Rypáčková 8.1.2021 10:02

Souhladím s Vladimírem. Ale auto a platby sem měla na sebe, zahrada dědictví po mém otci, takže jen odhad bytu. Děti mi daly plnou moc a nic nehtěly, tím se to urychlilo. Je to hnusné období a jen třeba , že něco opomeneš. Za rok mi přišlo oznámení, co se stalo se psem , napsaným na manżela. To brzy se starali...Musela jsem ho přepsat na sebe, vrátili mi poplatek a zaplatit jsem ho musela znova..A novou známku. Chudák pes je už s páníčkem..Prostě záleží na lidech...

Marta Horáková 7.1.2021 02:15

..ale jo...plně tomu věřím. Tchán zemřel v únoru 2020 a teprve nedávno se začalo řešit dědictví a to i poněkud prapodivně. Na druhou stranu...,můj manžel zemřel před několika lety v dubnu a v červnu už bylo vše vyřízeno. Koncipientka mi byla hodně nápomocna. Byla jsem překvapena jak jednoduché bylo zplnomocnit mě, abych zastupovala své plnoleté děti (dcera žije trvale v zahraničí). To už vyřízení penzijního spoření kdy obmyšlenou osobou byla dcera, bylo doslova martýrium. Nekompetentnost, zmatenost, neochota...dcera nakonec musela přiletět domů. Jinak měla jsem její generální plnou moc, která obstála dokonce i na Poště a to je "stát ve státě". Takže možná je to i o lidech.

Zdenka Jírová 7.1.2021 01:38

Podobné martýrium může nastat i při rozvodu nebo při přestěhování se.

Janka Novotná 6.1.2021 20:28

Já jsem z Prahy. Manžel zemřel v únoru a až v říjnu mně byl přidělen notář s první schůzkou o dědictví na konec listopadu. Ve zvacím dopise byla stránka nařízení, co všechno musím předložit. Převody energií s doplatky a nedoplatky, doklad o tom, že náš byt je náš, výpisy z banky atd.. Ukončení dědictví bylo až za další měsíce v následujícím roce. A to se nejednalo o žádný velký majetek.

Jana Šenbergerová 6.1.2021 19:04

Teď dumám, jestli jsem měla při vyřizování pozůstalosti velké štěstí na úředníky, nebo jsem všechny trable kolem něho vytěsnila z paměti.

Libor Trahnil 6.1.2021 17:05

Moje dědické řízení u O.S. Praha 8 trvalo pouhých 15 let. Jsem lepší

Jitka Hašková 6.1.2021 17:04

Já mám zkušenost ze září 2004, když mi umřela matka, byla jsem jediná dědička, matka zemřela v LDN a dědické řízení bylo ukončené do poloviny prosince téhož roku a dědila jsem družstevní byt po matce. Notářka byla vynikající, byla mi úředně přidělena. Bylo to vše v Praze, takže jsem nikam daleko nemusela cestovat.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Hana (68 let): Rodina mě odsoudila, protože jsem se nepostarala o manžela

Jednou jsem někde četla, že pokud se někdo nestaral o těžce nemocného seniora odkázaného na pomoc druhých, nemá právo odsuzovat nikoho, kdo to nezvládl. Tak se tou větou nyní utěšuju. Nezvládla jsem se postarat o muže, který trpí těžkou demencí a dalšími potížemi.

Redakce

Zdenka (71): Největší lásku jsme prožívali před manželovou smrtí

Jsou to už dva roky, co manžel podlehl těžké, nevyléčitelné nemoci. Dlouhé dva roky, ale jako by to bylo včera. Každý den na něj intenzivně myslím, na jeho odcházení, které bylo smutné a zároveň krásné.

Redakce

Vdova Helena (67 let): Moji blízcí mě kritizují, že málo truchlím

Prožila jsem s mým mužem čtyřicet let. Byly to roky radostné i méně příjemné, jak už to u dlouholetých manželství bývá. Zemřel po dlouhé těžké nemoci. A já se teď dozvídám, že se prý nechovám tak, jak by vdova měla. Údajně jsem nevhodně veselá.

Redakce

Tereza (42 let): Z táty se stal starý bručoun a rodina neví, co dělat

Táta má sedmdesát tři let a poslední roky s ním není k vydržení. Co zemřela máma, přestal se zajímat o život, stárne před očima a je den ode dne protivnější. Nejhorší je, že jakoukoli pomoc odmítá. Rodina mi začala vyčítat, že problém dělám ještě horší, než je. Že mu prý moc mluvím do života.

Redakce