www.pixabay.com

Marta - když nemůžeš, tak přidej

30. 11. 2020

Můj příběh

Autor: Vladislava Dejmková

Hodnocení:

(5.1 b. / 7 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Soňa Prachfeldová 3.12.2020 00:38

S chutí jsem si přečetla, co se děje v životě Marty a těším se na další.

Dana Puchalská 1.12.2020 21:28

Vlaďko, četla jsem se zatajeným dechem. Marta to opravdu nemá jednoduché, ale uvidíme jak si s nenadálou rodinnou situací poradí. Jo, život občas tropí víc než hlouposti...

Vladislava Dejmková 1.12.2020 06:02

Ano, píšu o obyčejném životě. Jen jsem zase nedala k článku informaci, že jde o pokračování příběhu Marty. Jde již asi o padesátý díl z jejího obyčejného život. Předcházející příběhy jsou k přečtení na mém profilu pod názvem začínajícím Marta, první díly pak pod názvem Pocity.

Dalibor Polanský 30.11.2020 22:20

Čistý výsek obyčejného života.

Hana Šimková 30.11.2020 15:18

Velmi zajímavý příběh z dnešní doby,

Zuzana Pivcová 30.11.2020 14:48

Tohle je pro mě, Vlaďko, velmi typické, že starost o druhé (i když ani zde to nemá být do sebevyčerpání) mě zbaví vlastních bolestí a obav. Mělo by to být vzájemné. Zasypat někoho svými problémy není zcela fér. Marta to v závěru vyslovila přesně: Radit ti nebudu, ale budu ti držet palce......Díky.

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá