Jak na nás v San Marinu mrkala z pizzy dvě malá očička

Moc hezká představa, fantazie pracuje naplno. Když se to netýká mého talíře, je to legrace :)

To bych určitě omdlela a spadla ze židle.

V Rimini i v San Marinu jsme byli rok po revoluci i s dětmi. Bylo to moc pěkné, v Rimini jsme spali a koupali se v moři. V San Marinu nás překvapil česky mluvící prodavač. Celý zájezd začínal v Benátkách, kde jsme se svezli lodním autobusem.

Moc zajímavá vzpomínka.Na San Marino mám i já hezké vzpomínky, ale pro změnu s prodavačem zmrzliny. Moc se mi tam líbilo. Plody moře jsou holt někdy adrenalinový zážitek.

Já mám na San Marino taky vzpomínku. Koupila jsem tam několik lahví vína jako dárky domů. Ale do čeho to dát, aby láhve přežily dalekou cestu domů. Manžel prohlásil: seženu krabici. Převrátila jsem oči, neumí žádnou cizí řeč, nemůže se domluvit a zrovna krabici! Za chvíli vyšel z jakéhosi krámu a v ruce měl krabici. Nevěřila jsem vlastním očím. V krámku byl totiž prodavač, který žil několik let v Praze. Jo, líná huba... Hezká vzpomínka, taky ochutnávám místní speciality, ale kdyby na mě něco z toho mrklo ... fuj!

V San Marinu jsem byla pár let po revoluci, moooooc se mi líbilo. Jely jsme s kamarádkou busem a paní průvodkyně pořád něco ucucávala. Pak jsme se všichni koupali v moři v Rimini a ona měla problém. Přišly vlny, které ji rolovaly pořád do moře. Naštěstí ji tam turisti pomohli na břeh. Takový zážitek nezapomenu. Chutnalo mi tam jejich Amaretto. Mořské plody nemusím. Takových jako váš manžel, co v cizině chtěji ochutnat všechno, je víc.

Tak tohle bych skutečně nemohla, třebaže se nejedná o nějakého vysoce inteligentního tvora.

Hezká vzpomínka. Přiznám se, že jsme s manželem v cizině také vždy ochutnávali to neznámé a párkrát nám z toho nebylo dobře.