O jaru a miniskukních
FOTO: autor

O jaru a miniskukních

29. 11. 2020

Kdysi dávno jsem miloval podzim. Léto pomalu umíralo a barevná melancholie podzimní krajiny sentimentálně padala do duše, plné očekávání věcí příštích. Začala škola, přicházely a odcházely lásky a taneční kavárny a oči dívek slibovaly mnohé. Skoro všechno to pěkné, co mě v  životě kdysi dávno potkávalo, se událo totiž na podzim. A tak, když začne opadávat listí ze stromů, přicházejí asociace. Na rozdíl od dřívějška je to však dnes už jen čistý masochizmus.

Od mých příjemných podzimních studentských dnů však uplynul už skoro celý lidský věk. Většina priorit se přece jen časem mění. I všechna očekávání od života, která jsou pochopitelně dnes daleko skromnější, než bývala tehdy. A tak jsem své dnešní priority trochu pozměnil. A pln očekávání vyhlížím po dlouhé a nepříjemné zimě teplé jaro a horké léto. I když podzimní barevná melancholie opadávající krajiny je pořád stejně pěkná, podzim mi teď nabízí spíše nepěkné a vlezlé srovnání s  právě probíhajícím podzimem života.

Jaro jsem ale také míval rád. S jarem přichází teplo a obraz krajiny mění postupně barvy od nepěkné šedo-černo-bílé až po celou barevnou paletu. V  jedné své rané glose, psané někdy před padesáti lety, jsem se pokusil svůj vztah k jaru blíže vysvětlit. Cituji:

„Kolem chodí dívky, mají sukně nad kolena a v kapse kořen života žen-šen. Smějí se a povídají si a v jejich smíchu je cosi uklidňujícího.“

Ani dnes nemusím na tomto konstatování nic měnit. Jen ty pohledy na smějící se dívky a sukně nad kolena jsem musel omezit, abych nebyl za pedofila. Minisukně dnes sice nosí i některé dámy věku již pokročilejšího, ale těm mladším to přece jen víc sluší.

Pro mne však čas, který uplynul od doby, kdy se ona zmíněná glosa o dívkách v minisukních ocitla na řádcích mého studentského deníku, příliš uklidňující není. Jaro, stejně jako podzim, přináší mnohé vzpomínky. A nejen na smějící se dívky v šatech nad kolena. Třeba i na čas, kdy jsem spolu s otcem, třebenickým rodákem, bez problémů slézal krásné středohorské kopečky, kterých je všude kolem našeho města úplná inflace.

 

* * *

Můj příběh
Autor: Jan Zelenka
Hodnocení:
(5.1 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jan Zelenka
Děkuji pěkně všem diskutujícím.
Soňa Prachfeldová
Každé roční období má svůj význam i půvab. Z každého si něco příjemného vyzobnu a užívám. Jaro je asi nejhezčí, příslib nového , příslib nadějí, štíhlá děvčata v mini. Také jsem je ráda nosila. Nohy slezly svižněji každý kopeček. Hlavně, že ještě dnes pořád můžeme vidět tu opakovanou krásu ve věčném koloběhu života. A ještě si pořád z něčeho uždibovat. No není to pořád hezké? Jako Tvé povídání Honzo.
Martina Růžičková
Každý máme svá měřítka, podle kterých hodnotíme roční období :-). Krásné podzimní fotky!
Jana Šenbergerová
Tak to já patřím k těm, co se daly spočítat na prstech jedné ruky. Sukně vždycky decentně těsně nad koleny. Toho je mi trochu líto, protože jsem mívala docela hezké nohy. Dnes už nemám ani ty. :-) Přestože to má k nostalgii daleko, váš článek se mi líbí. Jeho pojetí i styl.
Zuzana Pivcová
Úsměvné a hezké. Ráda jsem nosila minisukně. Ony totiž přišly v době, kdy se mi z původních hůlčiček udělaly docela hezké nohy. :-D :-D Tak jsem si to užila. Vše pominulo, ale nevadí, hlavně, že to sluší zase dalším.
Dana Puchalská
Honzo,hezky jsem si početla. A řekni která z nás žen minisukni nenosila ? Ty bys lehce spočítal na prstech jedné ruky. Můj otec říkal, že je to štamprle.
Jan Zelenka
Paní Šimková - Nostalgie, ta v nás žije, občas ale jak harpyje do duše se zarývá, slabá místa odkrývá.
Věra Ježková
Jendo, moc pěkné zamyšlení. Jak víš, mám radši podzim než jaro. I můj podzim života je hezčí, než bylo jeho jaro. Minisukně jsem nosila ráda a pod tehdejším diktátem módy jsem se s nimi nerada loučila. Přeji ti ještě hezký a dlouhý podzim života. Krásné fotky.
Hana Šimková
Jo nostalgie, ta v nás žije.
Anna Potůčková
Jo, bejvávalo......Také jsem chodila v minisukni, některé kvůli mamince jsem pak podkasala, nebot maminka je na nás nerada viděla a nedovolila, abychom si je nechaly šít, nebo kupovaly moc krátké. A tak až jsme nebyly mamince na dohled, tak se sukně podkasala. U které to nešlo, ta se téměř nenosila

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.