Foto: autorka

Aloiska

26. 11. 2020

Můj příběh

Autor: Soňa Prachfeldová

Hodnocení:

(5.3 b. / 20 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Soňa Prachfeldová 29.11.2020 20:49

Svatá pravda Bertíku.

Eva Mužíková 29.11.2020 19:55

Soni, poslušnost je základ. Moji pejsci museli také vždy zvládat perfektní přivolání, povel zůstaň a chůzi u nohy. Nebyla to buzerace, ale nutnost hlavně kvůli bezpečnosti. Vše ostatní byl" bonus" navíc.

Soňa Prachfeldová 27.11.2020 20:59

Zuzko, Honzo, Elenko, Rosťo, Jani ,Maruško - moc děkuji, těší mě, že je pro vás článek něčím zajímavý. Člověk se rád pochlubí krajinou, ve které žije, díky moc.

Zuzana Pivcová 27.11.2020 18:27

Líbí se mi vycházka, ale i ten název Aloiska.

Jan Zelenka 27.11.2020 15:23

Tento tvůj kraj, Soňo, bohužel neznám. Ale pěkné fotky ho alespoň takto přibližují. Ať ti to šlape co nejdéle!

Elena Valeriánová 27.11.2020 14:15

V takovýchto článcích lidiček z Íčka si všímám, mimo jiné, názvosloví. Názvy vesniček, kopců a kopečků, to je hudba pro mé uší. Jsou libozvučná, hravá a zní sametově, alespoň já to tak vnímám. A když se pak mohu ještě pokochat místními fotkami, tak mi ani ta šeď za oknem nepřipadá tak šedivá. Soni, děkuji.

Rostislav Mraček 27.11.2020 13:59

Pěkné!

Jana Hošková 27.11.2020 10:16

Díky, Soňo, za vyprávění z procházky ! Skoro na každé tebou uváděné místo mám taky nějakou drobnou vzpomínku s nějakým příběhem...moc mi teď schází, že nemůžeme jet na sever...

Marie Novotná 27.11.2020 08:21

Hezké okolí Tvého bydliště.Ráda se toulám.Fotečky jsou krásné.

Soňa Prachfeldová 26.11.2020 22:51

Evko, Danko děkuji, jsem ráda, že ji mám, Bertíku a také máme výborné přivolání, ona na těch lukách strká čeních do každé díry, je to takový myšolov.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Šokující jízda trolejbusem MHD v Praze. Lidé nevěřili svým očím, co je při jízdě čekalo za překvapení

Na zastávkách či přímo ve vozech MHD každý z nás občas zažije něco, co ho překvapí, rozhodí či doslova naštve. Ale to, co zažili cestující v trolejbusu, který jsem na přepravu využil i já, bylo doslova k neuvěření.

Roman Procházka

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá

Zápisník starého muže: Kolaps po dlouhém stání

Čtu, že středoškoláci v Žatci zakončili vojenský výcvik přísahou, tři z nich při nástupu…

Zdeněk Folvarčný

Pan Králíkář

“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v Českých Budějovicích po Piaristickém náměstí blonďatá tříleťačka. Vyhlížela muže se zvířátky, které doma k dispozici neměla.

Ilona Ondráčková