Jeden z mých dnů v době Covidu

Ano, bydlet v paneláku je někdy téma na horror. U nás v domě jsou taky tací kutilové. Vrtají, tlučou a bourají jak o život =děs-běs. :-( A že by to laskavě oznámili, to ani náhodou. Bydlím tady skoro 19 let a občas mám pocit, že budeme jeden opravdu veliký mezonetový byt.

Tak takový kravál nesnáším, hlavně ať Vám to poničené opraví. Ke mně se také nastěhovaly hrdličky a vyzobou to sýkorkám a tak jen sypu a sypu zobání. Když nemám to srdce hrdličky odehnat.

Já mám pocit, že náš dům už je provrtaný jako ementál. Ale je fakt, že i my jsme starou koupelnu zbourali a postavili si novou k obrazu svému. Přeji Vám radostné chvilky s pozorováním ptáčků i to, abyste vždycky měla na koho se obrátit.

U nás se smí dělat rámus jen ve všední den do 18 hodin a v sobotu dopoledne. Dodržuje se to, kdo něco plánuje rekonstruovat, napíše oznámení a často i omluvu na nástěnku. Také moc ráda pozoruji hašteření ptáčků u krmítek na balkoně.

V panelácích je to nekonečný příběh. Jak si někdo koupí byt, hned začne rekonstruovat. Když je slušný, dá pokoj večer a o víkendech a vyvěsí omluvnou ceduli. Jak píše Jana - kde není zastání, je to na vás - případně se spojit s jinými sousedy ... V příštím životě bych snad radši byla tím kosákem - nebo paní kosovou :-)

Také jsem si užila, když vedle mě přestavovali byt, na jaře, v době coronaviru, probíhala v domě rekonstrukce elektrického vedení a dalších sítí, tak se mi probourali do koupelny a do šatny. Firma vše opravila, uklidila svůj nepořádek, šatstvo jsem musela prát sama a bylo mi to zaplaceno. Chodby po sobě uklidili vzorně. Člověk musí řemeslníky hlídat jak čert, nejhorší je, když pracují Ukrajinci, to je nejvíc problémů.

U nás to je relativně dobré, ale u sestry v paneláku v Bohnicích, tam snad dvě třetiny obyvatel renovují byty, protože hlučné stavební práce tam probíhají pomalu každý týden. Chudáci malé děti! I kočky jsou z toho vylekané. My máme v domě určité zásady, od kdy do kdy se smí něco dělat, v sobotu jen dopoledne, v neděli vúbec. Ale v těch Bohnicích neomezeně. Zvlášť v době, kdy musí být starší člověk doma, to aby se zbláznil.

V posledních letech se v naší blízkosti neustále bourá, přestavuje, renovuje. Úklid chodby po řemeslnících, kteří přicházejí a odcházejí, byl většinou na mně, protože byty své majitele ještě neměly, nebo si s úklidem hlavu nelámali, protože tam zatím nebydleli. Popraskaly škvíry na stropech, zateklo nám do záchodu, ale tam se dalo s majitelem domluvit. V dnešní době to nikomu k radosti nepřispěje, spíše naopak. Když není, kdo by se člověka zastal, musí to udělat sám, aby se pro příště nepočítalo s tím, že si na něho může jen tak kdokoliv dovolit. Hezky jste to napsala.