Ilustrační foto: pixabay.com

O čem psát: Hantýrka, hatmatilka nebo snad i hantec?

22. 11. 2020

Můj příběh

Autor: Zuzana Pivcová

Hodnocení:

(5 b. / 21 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Antonín Nebuželský 20.1.2021 14:09

Kam je zařadíme? Za katr, třeba?

Martina Růžičková 23.11.2020 21:26

Slovník se vám, zdá se, otevřel na velmi příznivém místě. Bezva článek, díky.

Soňa Prachfeldová 23.11.2020 07:59

Moc pěkně rozvinutá úvaha. A naši politikové? To je pěkná hantlamantilka.

Dana Puchalská 22.11.2020 14:17

Parádní úvaha. Při slangu našich politiků z nedávné doby se ikdyž sedím doma a v teple, objevila z ničeho nic husí kůže.

Jitka Hašková 22.11.2020 13:30

Zuzko, vynikající úvaha. Díky.

Anna Potůčková 22.11.2020 13:30

Zuzko vysypal jsi bezva článek jako nic. Zda se o něco také pokusím je ve hvězdách. Třeba jo.....až se budu trochu nudit a nevědět jak strávit trochu času...

Jitka Caklová 22.11.2020 13:24

V čí prospěch asi politici a nejen oni, "odklánějí" majetek :-)

Jitka Caklová 22.11.2020 13:17

Mluvím, "jak mi zobák narost" a nevytvářím si iluze, že by kdokoliv, politiky nevyjímaje, cokoliv činil pro moje dobro :-)

Naděžda Špásová 22.11.2020 12:20

Zuzko, super. :-)

Naděžda Špásová 22.11.2020 12:20

Zuzko, super. :-)

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá