Ilustrační foto: pixabay.com

Nevím, kdo nám vládne - lidi bez rozumu, nebo jen z pozice síly

22. 11. 2020

Můj příběh

Autor: Marie Doušová

Hodnocení:

(5.1 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Zuzana Pivcová 22.11.2020 18:44

U nás v OC na Chodově to, Maruško, asi střelili od oka. Jako příklad: Domácí potřeby otevřené, papírnictví zavřené, oprava obuvi (provozovna s pultem) otevřené, leč kopírovací služba vedle, stejný charakter služby, zavřená. Kdo nám vládne, na to se mi nechce ani pomyslet. Co je důležitější, aby se lidé jakýmikoliv prostředky VYléčili a byli aspoň dost zdraví, nebo aby se trvale LÉČILI a brali další a další léky až do smrti?

Dana Puchalská 22.11.2020 18:08

Mně to hlava taky nebere. Jak už píše J. Kolín.

Irena Mertová 22.11.2020 15:50

Také se divím. Souhlasím s p. Kolínem.

Jaroslav Kolín 22.11.2020 14:54

Ty oděvy a obuv bych možná ještě chápal - nevím, kdo si zboží zkoušel přede mnou. Květinářství jsou, pokud vím, otevřena stále. Mně vadí např. zavřené malé prodejny elektro, to by se dalo zařídit jinak. Např. naše trafika má u vchodu nápis: Vstupujte po jednom.

Zpět na homepage Zpět na článek

Jitka (66 let): Nesnáším, když mi cizí děti říkají „babičko“. Taky vám to vadí?

Synové se rozvedli, mají nové partnerky, vyženili děti. Takže k mým dvěma vnučkám do rodiny přibyly další dvě dívenky. A obě mi automaticky začaly říkat „babičko“. Když jsem vyjádřila údiv, se zlou jsem se potázala.

Redakce

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá